Modrá laguna

Děti na ostrově daleko od civilizace

Příběh začíná ztroskotáním lodi, po kterém se na opuštěném tichomořském ostrově ocitnou dvě děti, Richard a Emmeline, spolu s lodním kuchařem Paddym Buttonem. Starý námořník dětem ukáže, jak přežít na ostrově, kde je dostatek ovoce a ryb, a poté zemře. Děti zůstanou samy a roky plynou. Film sleduje, jak se z malých trosečníků stávají dospívající lidé, kteří si musí poradit bez dospělých, bez pravidel a bez zkušeností s tím, co jejich proměna znamená.

Literární předloha a dřívější zpracování

Film vychází z románu Henryho De Vere Stacpoolea The Blue Lagoon z roku 1908. Příběh byl zfilmován už dříve, a to britským němým filmem z roku 1923, který se nedochoval, a britskou verzí z roku 1949. Verze z roku 1980 se stala nejznámější a inspirovala i další zpracování, například pokračování Return to the Blue Lagoon z roku 1991 a televizní film z roku 2012. Námět tak dokládá, že robinsonáda o mladé lásce zaujímá diváky napříč generacemi.

Režisér, scenárista a štáb

Film režíroval a produkoval Randal Kleiser a scénář napsal Douglas Day Stewart. Kameramanem byl Néstor Almendros, střih připravil Robert Gordon a hudbu složil Basil Poledouris. Australský režisér Richard Franklin pomáhal dohlížet na australský štáb. Podvodní záběry natočili Ron a Valerie Taylorovi. Takto složený tým spojoval zkušené řemeslníky s tvůrci, kteří měli dobrý cit pro přírodní prostředí, a to je na výsledku dobře patrné.

Obsazení hlavních rolí

Emmeline hraje Brooke Shieldsová, která se do role dostala po filmu Pretty Baby, a Richarda Christopher Atkins. Kuchaře Paddyho Buttona ztvárnil Leo McKern a otce Emmeliny Arthura Lestrange William Daniels. Děti ve výchozích scénách hráli Elva Josephson a Glenn Kohan. O roli Emmeliny se podle dostupných zdrojů ucházely například Jodie Fosterová a Kelly Prestonová. Pro mladé herce byl film výrazným startem kariéry a Atkins za něj získal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nová hvězda.

Natáčení na ostrově ve Fidži

Hlavní natáčení začalo 18. června 1979 na Nanuya Levu, soukromém ostrově ve Fidži. Rozpočet činil 4,5 milionu dolarů, což je na takto vizuálně působivý film skromná částka. Prostředí tropického ostrova je jednou z hlavních předností filmu, protože obrazy moře, pláží a vegetace dávají příběhu přirozenou krásu. Zajímavostí je, že podle záznamů herpetolog John Gibbons popsal v roce 1981 fidžijskou iguanu hřebenatou a zmínil přitom, že se k jejímu objevu dostal díky ještěrce, kterou kolega spatřil právě v tomto filmu.

Obrazová a hudební stránka

Kamera Néstora Almendrose přinesla filmu nominaci na Oscara za nejlepší kameru. Janet Maslinová z deníku New York Times ocenila právě jeho práci. Soundtrack Basila Poledourise má šestnáct skladeb a trvá necelých čtyřiatřicet minut. Hudba doprovází tropické scenérie a dodává příběhu romantický tón. Pro dnešní diváky může být vizuální stránka největším důvodem, proč se k filmu vrátit, protože přírodní prostředí zůstává působivé i po desetiletích a nezestárlo tolik jako jiné části díla.

Témata nevinnosti a dospívání

Hlavním tématem je dospívání bez vedení dospělých. Hrdinové objevují vlastní tělo i pocity, aniž by jim někdo vysvětlil pravidla, a film sleduje, jak se z dětské hry stává dospělý cit. Příběh je laděn idealisticky, příroda je laskavá a hrozby zvenčí jsou spíše vzdálené. Právě tuto idealizaci kritici později označovali za slabinu. Abbey Benderová v retrospektivě z roku 2019 na webu RogerEbert.com rozebírala, jak film pracuje s motivem sexualizované nevinnosti.

Přijetí a kontroverze

Film vydělal v USA a Kanadě přes 58,8 milionu dolarů a patřil k nejúspěšnějším snímkům roku 1980. Kritici ale nebyli nadšeni. Na Rotten Tomatoes má 12 procent a na Metacritic 31 bodů. Roger Ebert mu dal půldruhé hvězdy ze čtyř a označil jej za výrazně idealizovanou romanci. Brooke Shieldsová získala Zlatou malinu za nejhorší ženský herecký výkon. Zároveň se kolem filmu vedla debata o způsobu, jakým byly natáčeny intimní scény s tehdy čtrnáctiletou herečkou, přičemž část nahých scén za ni hrála zástupkyně.

Komu film doporučit a závěrečný úsudek

Modrá laguna osloví diváky, kteří mají rádi romantická dobrodružství v exotickém prostředí a zajímá je historie filmu z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Při sledování je vhodné počítat s dobovým přístupem k tématu a s idealizovaným pohledem na život v přírodě. Film nabízí působivou kameru, výraznou hudbu a jednoduchý příběh, jehož síla spočívá v obrazech, ne v dialozích. Jako dobový dokument o filmovém romantismu a jako ukázka práce vynikajícího kameramana je dodnes zajímavý.