Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 03.11.2026

1984

Film • 1985

Kategorie: Populární

Žánry: Drama

Britské drama Michaela Radforda převádí na plátno slavný Orwellův román o totalitním státě Oceánii. Winston Smith, úředník londýnského Ministerstva pravdy, přepisuje minulost podle potřeb Strany a tajně si vede deník plný zakázaných myšlenek. Když se sblíží s kolegyní Julií, rozhodne se kvůli kousku soukromí a svobody riskovat všechno. Hlavní role ztvárnili John Hurt a Richard Burton, pro kterého šlo o poslední filmovou roli. Snímek zaujme vyšisovaným obrazem a tísnivou atmosférou.

Svět, kde Strana rozhoduje i o minulosti

Film se odehrává v Londýně, který je hlavním městem provincie Airstrip One v totalitním superstátu Oceánie. Tento svět nezná soukromí, protože všudypřítomné teleobrazovky sledují každého občana a Policie myšlenek trestá i pouhý podezřelý pohled. Předlohou je Orwellův román z roku 1949 a Michael Radford se rozhodl vytvořit jeho věrnou a pochmurnou filmovou podobu. Divák se do příběhu dostává bez zbytečného vysvětlování, jako by už v té společnosti dávno žil, a právě tím vzniká pocit trvalé tísně, který film nepouští až do konce.

Winston Smith a práce v Ministerstvu pravdy

Hlavní hrdina Winston Smith je nenápadný stranický úředník, jehož každodenní prací je přepisování dějin. V Ministerstvu pravdy opravuje staré záznamy tak, aby vždy souhlasily s tím, co Strana právě tvrdí, a nepohodlná fakta tak mizí, jako by se nikdy nestala. Winston ale pochybuje a ve skrytu si začne psát deník, což je samo o sobě provinění zvané myšlenkový zločin. Film tuto vnitřní vzpouru ukazuje střídmě, hlavně v pohledu a ve zvolna ztvrdlé tváři postavy, a z drobného gesta tak dělá čin nesmírné odvahy.

Julia a pokus o soukromý svět

Do Winstonova života vstoupí Julia, kolegyně z Vnější strany, a jejich vztah se rozvíjí ve skrytu, na venkově i v pronajaté místnosti nad zastavárnou. Pro oba je láska formou odporu, protože Strana chce ovládat i city a těla svých členů. Suzanna Hamilton hraje Julii a spolu s Johnem Hurtem tvoří dvojici, jejíž vztah působí lidsky, nikoli jako pouhé ideologické podobenství. Právě toto křehké štěstí dává následným scénám jejich váhu, protože divák ví, jak málo stačí k jeho zničení.

Radford a scénář napsaný za tři týdny

Režisér Michael Radford napsal scénář podle dostupných údajů za pouhé tři týdny. Svou představu popisoval jako sci-fi film natočený v roce 1948, tedy jako vizi budoucnosti viděnou očima poválečné Británie, ne jako lesklou futurologii. Práva na látku držel chicagský právník Marvin Rosenblum a producent Simon Perry sháněl peníze na film. Původní rozpočet činil 2,5 milionu liber, během natáčení ale vzrostl a podle dostupných údajů se dostal na 5,5 milionu. I přes tyto komplikace zůstal film pevně svázaný s Radfordovou původní vizí zašlé a vyčerpané budoucnosti.

Obsazení: John Hurt a poslední role Richarda Burtona

Winstona hraje John Hurt, který dokázal postavu ztvárnit jako křehkého, ale vytrvalého člověka a Roger Ebert o něm psal jako o dokonalém Winstonu Smithovi. Inkvizitora O'Briena, člena Vnitřní strany, hraje Richard Burton. Původně byl do role obsazen Paul Scofield, ten ale odstoupil po zlomenině nohy při natáčení jiného filmu. Burton se k natáčení připojil asi šest týdnů po jeho začátku a šlo o jeho poslední vystoupení před kamerou. Film vešel do kin dva měsíce po jeho smrti a je mu věnován. Další role ztvárnili Cyril Cusack jako pan Charrington a Gregor Fisher jako Parsons.

Vyšisovaný obraz kameramana Rogera Deakinse

Výtvarnou podobu filmu určil kameraman Roger Deakins. Radford s ním původně chtěl natáčet černobíle, to ale producentská společnost Virgin Films odmítla. Deakins proto použil technologii zvanou bleach bypass, která odebírá barvám sytost a vytváří zašlý, téměř popelavý vzhled. Postup se uplatnil na všech distribučních kopiích, což zvýšilo náklady. Výsledkem je svět, kde i zeleň krajiny působí unaveně, a barvy se naplno objeví jen v idylických chvílích mimo dosah Strany. Právě obraz byl jednou z nejvíce oceňovaných součástí filmu.

Skutečná místa místo studiových kulis

Radford natáčel v Londýně a okolí, od dubna do června 1984. Scény Dvou minut nenávisti vznikly v hangáru bývalého letiště RAF Hullavington ve Wiltshiru, exteriéry Ministerstva pravdy představuje budova Senate House Londýnské univerzity a průčelí Victory Mansions patří Battersea Power Station. Chudinské čtvrti se natáčely v plynárně v Becktonu a idylická Zlatá země vznikla u Roundway poblíž Devizes. Tyto skutečné průmyslové a poválečné stavby dodaly filmu věrohodnost, kterou by uměle postavené kulisy těžko dosáhly. Film sdílel několik lokací s Brazilem Terryho Gilliama, který se natáčel ve stejném roce.

Spor o hudbu a rozhodnutí studia

Zajímavá je i historie hudebního doprovodu. Skladatel Dominic Muldowney napsal orchestrální partituru, ale producentská společnost chtěla pop. Nejprve oslovila Davida Bowieho, jehož honorář považovala za příliš vysoký, a nakonec zadala hudbu skupině Eurythmics. Využila přitom právo na finální střih a část Muldowneyho hudby nahradila písněmi dua. Radford s tímto zásahem nesouhlasil, veřejně ho kritizoval a film stáhl z ucházení o cenu BAFTA. Singl Sexcrime (Nineteen Eighty-Four) dosáhl ve Velké Británii čtvrtého místa a album získalo zlatou desku. Úplná Muldowneyho partitura vyšla na CD až v roce 1999.

Přijetí a místo mezi filmy o totalitě

Film měl premiéru 10. října 1984 v Londýně a ve Spojených státech vydělal 8,4 milionu dolarů. Kritika ho přijala převážně příznivě. Roger Ebert ho ohodnotil třemi a půl hvězdičkami ze čtyř, napsal, že proniká hlouběji k temnému jádru románu než dřívější adaptace. Vincent Canby z The New York Times ho označil za obdivuhodný a pochmurně krásný, i když nelehký na sledování. Film získal cenu Evening Standard British Film Award za nejlepší britský film roku a nominaci na BAFTA za výtvarnou stránku. Dodnes patří k nejčastěji zmiňovaným filmovým přepisům Orwellova díla a jeho verze vyšla i v edici Criterion.

Pro koho je film vhodný a proč stojí za zhlédnutí

Snímek osloví diváky, kteří mají rádi vážná, literárně založená dramata a nevadí jim pomalejší tempo a těžké téma. Není to oddechový film, protože se věnuje manipulaci s pravdou, sledování a ničení osobnosti, a nabízí málo útěchy. Právě proto si zachovává aktuálnost. Hurtův a Burtonův herecký souboj, Deakinsův popelavý obraz a věrné zachycení Orwellovy vize z něj dělají jednu z nejpřesvědčivějších adaptací klasické antiutopie a důstojný pomník poslednímu velkému výkonu Richarda Burtona.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.