Cable Guy

Zákazník, který se nemůže zbavit technika

Výchozí situace filmu je jednoduchá a nepříjemně uvěřitelná. Steven Kovacs, architekt žijící v Seattlu, se právě rozešel s přítelkyní Robin poté, co odmítla jeho nabídku k sňatku, a stěhuje se do nového bytu. Potřebuje zapojit kabelovou televizi, a tak si zavolá technika jménem Chip Douglas. Ten mu nabídne službu zdarma, ale s podmínkou, že se s ním Steven spřátelí. Co začne jako trapná, ale nevinná dohoda, se brzy mění v čím dál dotěrnější vztah, ze kterého se nedá jen tak vycouvat.

Od lehčí komedie k temné satiře

Scénář napsal Lou Holtz Jr., pro kterého to byl první filmový text. Nápad prý dostal ještě v době, kdy pracoval jako prokurátor v Los Angeles. Studio Columbia za něj v soutěži nabídek zaplatilo 750 tisíc dolarů, s dalšími 250 tisíci jako bonusem za realizaci. Původní verze byla podle producenta Judda Apatowa lehčí a připomínala spíše komedii typu Co dělá Bob?. Carrey, Apatow a Stiller pak přidali slapstick i temnější tón, takže z příběhu vznikla satira na thrillery typu Mys hrůzy.

Jim Carrey v roli, která nešla s proudem

Do hlavní role se původně počítalo s Chrisem Farleym a zvažoval se také Adam Sandler, nakonec ji ale získal Jim Carrey. Za ni dostal honorář 20 milionů dolarů, což bylo tehdy rekordní číslo. Carrey zde nehraje obvyklého sympatického šaška, ale postavu, která dokáže být současně směšná, smutná i znepokojivá. Jeho Chip mluví zvláštním způsobem, přepíná mezi vtíravou přátelskostí a hrozbou a divák nikdy přesně neví, co od něj čekat. Právě tohle balancování dělá z role jednu z nejodvážnějších v jeho kariéře.

Broderick, Mannová a vedlejší postavy

Matthew Broderick hraje Stevena jako slušného, trochu nerozhodného člověka, který se bojí konfliktu, a právě proto ho Chip dokáže tak dlouho obtěžovat. Robin, jeho bývalou přítelkyni, ztvárnila Leslie Mannová. Ve vedlejších rolích se objevují například Jack Black jako Rick, George Segal a Diane Baker jako Stevenovi rodiče. Rozdělení rolí funguje na principu kontrastu. Broderickova zdrženlivost dává Carreyho přehnanému projevu prostor, takže se oba herci vzájemně vyvažují a jejich scény mají zřetelný rytmus.

Parodie na filmy o nechtěném vetřelci

Film využívá schéma thrilleru, ve kterém do poklidného života vstoupí cizí člověk, který se postupně stává hrozbou. Z podobných příběhů dělá Cable Guy záměrnou parodii. Ben Stiller natočil prý každou scénu ve dvou verzích, tmavší a světlejší, a výsledek se pohybuje na hraně mezi smíchem a nepohodlím. Divák se směje Chipovým výstřelkům a o chvíli později si uvědomí, že by v podobné situaci nebyl o nic klidnější než Steven. Právě toto napětí film odlišuje od běžných komedií své doby.

Televize jako chůva celé generace

Pod komediální povrch se skrývá i téma osamělosti a vlivu televize. Chipova postava je podle dostupného popisu formovaná dětstvím, ve kterém mu obrazovka sloužila jako náhradní chůva. Z toho plyne jeho touha po přátelství, které si vynucuje a které chápe po svém. Film tak komentuje generaci, která vyrostla před televizí, a ukazuje, jak snadno může člověk místo skutečného kontaktu hledat pocit blízkosti v obrazovce. Tento rozměr působí dnes možná výrazněji než v době vzniku.

Hudba a zvuková stránka

Hudbu ke snímku složil John Ottman, o kameru se postaral Robert Brinkmann a střih připravil Steven Weisberg. Soundtrack vyšel v květnu 1996 a nabídl hlavně alternativní rock a heavy metal. Promo singlem byla píseň „Leave Me Alone“ Jerryho Cantrella, která se dostala na 14. místo žebříčku Mainstream Rock Tracks. Skladba „Standing Outside a Broken Phone Booth with Money in My Hand“ od Primitive Radio Gods vedla v roce 1996 alternativní žebříček Billboardu. Na albu je také Carreyho vlastní verze písně „Somebody to Love“ od Jefferson Airplane.

Rozpočet, tržby a smíšené přijetí

Film stál 47 milionů dolarů a celosvětově vydělal asi 102,8 milionu. V amerických kinech sice vstoupil na první místo, ale oproti dřívějším Carreyho hitům byl považován za zklamání. Kritici se rozdělili. Na Rotten Tomatoes má 57 procent z 84 recenzí a na Metacritic skóre 56. Roger Ebert ho zařadil mezi nejhorší filmy roku 1996, zatímco Gene Siskel ho označil za velmi dobrý. Takto rozpolcené reakce jsou pro film vlastně typické, protože se nesnaží všem zavděčit.

Kultovní pověst a místo v kariéře tvůrců

Postupem času si Cable Guy získal věrné publikum a dnes se často uvádí jako důležitý krok v Carreyho kariéře směrem k vážnějším rolím, například ve filmech Truman Show a Věčný svit neposkvrněné mysli. Ben Stiller o něm později mluvil jako o neúspěchu, ze kterého se naučil nejvíc. Film také obdržel několik cen MTV, mimo jiné za nejlepší komediální výkon a nejlepšího padoucha pro Carreyho. Jeho pověst tedy stoupá a diváci jej dnes hodnotí laskavěji než dobová kritika.

Pro koho film je a celkové zhodnocení

Cable Guy osloví diváky, kteří mají rádi komedie s ostřejším tónem a nevadí jim, když se smích v jednu chvíli zasekne v krku. Hodí se pro fanoušky Jima Carreyho, kteří chtějí vidět jeho temnější stranu, i pro ty, koho zajímají rané režijní kroky Bena Stillera. Slabší stránkou je nerovnoměrné tempo, silnou naopak odvaha jít proti očekávání. Jde o neobvyklou a dodnes zajímavou komedii o osamělosti, která si zaslouží víc pozornosti, než jí věnovali současníci.