Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 03.11.2026

Cena

Film • 1963

Kategorie: Populární

Žánry: Komedie, Thriller

Cena je americký špionážní film z roku 1963, který natočil Mark Robson pro studio MGM podle románu Irvinga Wallaceho. Paul Newman hraje spisovatele Andrewa Craiga, bohémského pijana a svůdníka, který přijíždí do Stockholmu převzít Nobelovu cenu za literaturu. Brzy nabude podezření, že fyzik Max Stratman, kterého ztvárnil Edward G. Robinson, není tím, za koho se vydává. Z oficiálních slavností se tak stane studenoválečný příběh o únosu, záměně a zákulisních hrách východu se západem, podaný s nadsázkou a se smyslem pro humor.

Spisovatel, který pro Nobelovu cenu přijíždí hlavně kvůli penězům

Hrdinou filmu je Andrew Craig, americký romanopisec, kterému připadla Nobelova cena za literaturu. Nechová se však jako uctívaný laureát. Rád pije, rád flirtuje a při tiskovém rozhovoru bez okolků přizná, že trpí spisovatelskou krizí a cenu přebírá především pro peníze. Tahle neúcta k slavnostní instituci dává příběhu od první chvíle ironický tón. Do Stockholmu ho doprovází Inger, úřednice, která má hostovi dělat průvodkyni a hlídat ho, aby ceremoniál nepokazil. Craig tak není klasický hrdina špionážní zápletky, spíš nechtěný svědek, jehož zvědavost a umíněnost ho vtáhnou tam, kam by se dobrovolně nevydal.

Zápletka kolem fyzika, který možná není sám sebou

Hlavní tajemství se rozvíjí kolem fyzika Maxe Stratmana, který do Švédska dorazí se svou neteří Emily. Poté, co odmítl přeběhnout do východního Německa, je podle děje unesen a nahrazen dvojníkem. Craig si všimne, že se laureát chová jinak, než by měl, a jako jediný tuší, že se děje něco zlého. Jenže mu nikdo nevěří, protože jeho pověst notorika mluví proti němu. Právě tento rozpor, kdy pravdu tvrdí člověk, jemuž nikdo nechce naslouchat, dává filmu dynamiku. Napětí se střídá s komickými situacemi a nejasno, kdo je přítel a kdo protivník, vydrží velmi dlouho.

Režisér Mark Robson a scenárista Ernest Lehman

Film režíroval Mark Robson, produkoval ho Pandro S. Berman a scénář napsal Ernest Lehman. Robson později vysvětloval, že jeho hlavní starostí bylo správně vyvážit melodramatickou a komickou polohu, protože hrozilo, že se smích objeví v nevhodných chvílích. Právě toto vyvažování je pro film klíčové. Vyprávění nechce být ani čistým thrillerem, ani parodií, a tak se pohybuje na hraně mezi napětím a ironií. Lehman z rozsáhlé předlohy vytvořil scénář, který udržuje spád a zároveň nechává prostor pro řadu vedlejších postav, z nichž každá má vlastní motivaci a něco skrývá.

Obsazení s Paulem Newmanem a Edwardem G. Robinsonem

V hlavní roli stojí Paul Newman, který Craigovi propůjčil lehkost, sebeironii i netrpělivost. Elke Sommer hraje Inger a Edward G. Robinson ztvárnil Maxe Stratmana, přičemž hraje i dvojníka, takže musí předvést dvě odlišné podoby téže postavy. Diane Baker se objevuje jako Emily, Micheline Presle a Gérard Oury jako manželé Marceauovi, Sergio Fantoni jako doktor Farelli a Kevin McCarthy jako doktor Garrett. Leo G. Carroll hraje hraběte Bertila Jacobssona. Rozsáhlý ansámbl evropských a amerických herců dobře vystihuje mezinárodní prostředí nobelovských oslav, v němž se setkávají lidé z obou politických bloků.

Románová předloha Irvinga Wallaceho

Film vychází z románu Irvinga Wallaceho, který vyšel v roce 1962 a stal se velmi čtenou knihou. Zajímavé je, že sám Paul Newman prý v době natáčení knihu nečetl a ani neměl v plánu ji číst před koncem práce. V rozhovoru pro New York Times také řekl, že by herci neměli přijímat roli jen proto, že předloha je bestseller. Tento postoj naznačuje, že filmaři se nechtěli jen mechanicky držet knižního úspěchu. Výsledkem je adaptace, jež má vlastní tón, uvolněnější a ironičtější, než by se od vážně znějící látky o Nobelových cenách dalo čekat.

Stockholm, který se do filmu nesměl úplně dostat

Robson původně plánoval točit přímo ve Stockholmu, například v hotelu Grand Hôtel a v koncertní síni. Jak ale rostla popularita Wallaceovy knihy, začali být Švédové vůči produkci nedůvěřiví. Proto se nakonec ve švédské metropoli natáčely jen exteriéry a ostatní scény vznikly jinde. Podle dostupných údajů probíhalo hlavní natáčení od května do srpna 1963. Film se tak o to víc opírá o práci scénografů a kameramana Williama H. Danielse, kteří měli za úkol dodat prostředí věrohodnou severskou atmosféru, i když část děje vznikla daleko od skutečných míst.

Hudba Jerryho Goldsmithe a vizuální styl

Hudbu složil Jerry Goldsmith, který tehdy ještě patřil k začínajícím skladatelům. Jeho partitura podporuje střídání napětí a humoru a pomáhá udržet divákovu pozornost při dlouhé stopáži 134 minut. Film je natočen pro velké plátno v typickém hollywoodském duchu začátku šedesátých let, s důrazem na dobře čitelné scény, jasné charaktery a efektní akční momenty. Průvodní lehkost, s níž se příběh přesouvá z oficiálních banketů do honiček a skrývání, patří k hlavním přednostem. Výprava neusiluje o realismus, ale o stylovou podívanou.

Jak film přijali kritici i diváci

Dobové recenze byly rozpačité. Bosley Crowther z New York Times označil film za změť a vytkl mu, že je příliš popletený, nelogický a divoký, přesto připustil, že má rychlý spád. Časopis Variety jej popsal jako napínavý melodram hraný pro smích a ocenil Newmanovu energii i Robinsonovu dvojroli. Zároveň ale zmínil, že komedie se občas střetává s politickým rámcem. Tato dvojí reakce dobře popisuje povahu snímku. Kdo hledá přísně vážný špionážní příběh, může být zklamán, kdo ocení hravost, bude spokojenější.

Žánr a atmosféra mezi thrillerem a komedií

Cena je ve skutečnosti špionážní film s prvky romantické komedie, ne čistá mysteriózní záhada, jak by naznačovalo rozdělení do tradičních škatulek. Studená válka tu slouží jako pozadí, na kterém se řeší otázky loajality a svobody vědce, ale hlavní motorem zůstává individuální hrdina, který nechce být hrdinou. Atmosféra střídá elegantní salony, noční ulice a lodní doky a příběh nikdy neztratí nadhled. Film těží z kontrastu mezi slavnostním prostředím nobelovských oslav a podivnými událostmi v pozadí, které zdánlivě vážnou událost zpochybňují.

Pro koho je film vhodný a jaký má smysl

Doporučit ho lze fanouškům klasických hollywoodských filmů ze šedesátých let, příznivcům Paula Newmana a divákům, kteří mají rádi špionážní příběhy s nadsázkou. Přínosem je hlavně herecké obsazení, rychlé střídání situací a nápad, že vážnou instituci zpochybňuje právě její laureát. Slabinou může být místy nepřehledná zápletka, kterou už dobová kritika zmiňovala. Celkově jde o zábavný a dobře zahraný film, který ukazuje, jak mohl hollywoodský thriller této doby spojit napětí s lehkým humorem a udělat z nobelovské slavnosti kulisu pro dobrodružství.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.