Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 03.11.2026

Chuť čerešní

Film • 1997

Kategorie: Populární

Žánry: Drama

Íránsko-francouzské drama Abbase Kiarostamiho sleduje pana Badiiho, muže středního věku, který křižuje Teherán a hledá člověka ochotného za peníze splnit mimořádnou a těžkou službu. Při jízdě autem vede rozhovory s vojákem, seminaristou a vycpávačem zvířat, a každý z nich mu odpoví podle své víry a životní situace. Film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes 1997 a patří k nejznámějším dílům íránské kinematografie. Je tichý, střídmý a nutí k zamyšlení o hodnotě života.

Cesta autem po prašných kopcích nad Teheránem

Film začíná prostým obrazem: muž středního věku jménem Badii pomalu jezdí autem po okrajových čtvrtích Teheránu a oslovuje lidi, které potkává. Hledá někoho, kdo by za odměnu splnil jeho zvláštní žádost. Divák se postupně dozvídá, že Badii má na mysli sebevraždu, že si už vykopal hrob a že potřebuje člověka, který druhý den ráno přijde na dohodnuté místo a zjistí, zda je naživu. Téma je náročné, ale Kiarostami k němu přistupuje bez senzace, klidně a bez výkladu, což dodává příběhu zvláštní naléhavost.

Tři rozhovory, tři odpovědi na stejnou prosbu

Struktura filmu stojí na třech hlavních setkáních. První oslovený, mladý kurdský voják, nabídku vystrašeně odmítne a uteče. Druhým je afghánský seminarista, který pomoc odmítne z náboženských důvodů. Třetím je vycpávač zvířat Bagheri, který peníze potřebuje na nemocné dítě a s úkolem souhlasí, ale snaží se Badiiho od záměru odvrátit. Každý rozhovor odhaluje jiný pohled na život, smrt, povinnost a soucit, a film nikdy neurčuje, kdo má pravdu. Divák zůstává v pozici posluchače a musí si závěry vytvořit sám.

Abbas Kiarostami jako autor, scenárista i střihač

Abbas Kiarostami film nejen režíroval, ale také napsal, produkoval a sám sestříhal. Kamera patří Homayunu Payvarovi. Kiarostami patřil k nejvýraznějším osobnostem íránské vlny a jeho styl se vyznačuje prostotou, dlouhými záběry a důvěrou v diváka. Produkční společnostmi byly Abbas Kiarostami Productions, francouzská CiBy 2000 a íránský Kanoon, takže jde o spolupráci dvou zemí, jak uvádí i původ filmu. Snímek ukazuje, že velké téma nepotřebuje velký rozpočet, stačí dobře vedený rozhovor a promyšlená forma.

Minimalistický styl a dlouhé záběry

Film je natočen minimalisticky, převážně v dlouhých záběrech a s dlouhými pasážemi, v nichž slyšíme jen zvuky okolí, motor auta nebo hlasy dělníků. Badii je málokdy ve stejném záběru jako člověk, se kterým mluví, a divák tak sleduje jednotlivé rozmluvy z dílčích pohledů, často z nadhledu na auto jedoucí po kopcích. Hudba se objeví téměř jen na samém konci, kdy zazní nahrávka písně St. James Infirmary Blues od Louise Armstronga z roku 1929. Takové ticho nenutí k emocím, ale vytváří prostor pro vlastní přemýšlení.

Obsazení: Homayoun Ershadi a jeho protihráči

Pana Badiiho hraje Homayoun Ershadi, vycpávače Baghericha ztvárnil Abdolrahman Bagheri a seminaristu Mir Hossein Noori. Vojáka hraje Safar Ali Moradi a dělníka Afshin Khorshid Bakhtiari. Ershadiho tvář, zachycená v řadě detailů, nese větší část filmu, protože Badii mluví střídmě a neohlašuje své pocity. Herecký projev je civilní a nenápadný, takže rozhovory působí přirozeně, a právě jejich přesvědčivost je pro sdělení filmu klíčová.

Třešně, moruše a chuť života

Titul filmu odkazuje na jednu z nejpamětihodnějších pasáží. Vycpávač Bagheri vypráví, jak se kdysi sám pokusil o sebevraždu, ale ráno ho zastavila chuť zralých moruší, které ochutnal. Z jednoduché vzpomínky se stává ústřední argument filmu o prostých radostech, jež dávají životu smysl, bez nutnosti moralizování. Kritici tuto linii vykládají jako úvahu nad tím, zda stojí život za to žít. Film se pokládá takovou otázku, ale nenabízí hotovou odpověď, čímž si udržuje otevřenost a velkou sílu pro opakované sledování.

Zlatá palma a spor o závěr

Chuť čerešní získala na festivalu v Cannes 1997 Zlatou palmu, o kterou se podělila s filmem Úhoř japonského režiséra Shohei Imamury. Po premiéře se objevily hlasy, že by měl být konec filmu zkrácen, a v italských kinech byl podle dostupných informací závěr vypuštěn. Kritici se v hodnocení rozcházeli. Roger Ebert dal filmu jednu hvězdičku ze čtyř a označil ho za nesnesitelně nudný, zatímco Jonathan Rosenbaum mu udělil čtyři hvězdičky a závěr hájil. Závěrečné záběry z natáčení jsou pojaty jako připomínka, že vidíme film.

Ohlas, ocenění a trvalá pozice mezi klasiky

Souhrnné hodnocení je příznivé. Na Rotten Tomatoes má film 83 procent z 40 recenzí a na Metacritic 80 bodů ze 100. V roce 1998 získal ceny za nejlepší zahraniční film od Bostonské společnosti filmových kritiků a od Národní společnosti filmových kritiků. V anketě britského časopisu Sight and Sound z roku 2012 ho do desítky nejlepších filmů všech dob zařadilo šest kritiků a dva režiséři. Edice Criterion Collection film vydala na DVD v roce 1999 a na Blu-ray v roce 2020, což dokládá, že si udržel místo mezi uznávanými klasiky.

Pro koho se film hodí a proč stojí za pozornost

Chuť čerešní patří divákům, kteří mají rádi pomalejší autorský film, a kteří vnímají přemýšlivé mlčení jako součást vyprávění. Kdo čeká akci nebo dramatickou hudbu, může být zklamán, kdo však dá filmu čas, dostane silný zážitek. Téma je citlivé, ale zpracování je nikdy nezneužívá, naopak jde o respektující a lidský pohled na člověka v krizi. Je to film o naslouchání, o soucitu a o tom, že i drobný smyslový zážitek může vrátit chuť žít, a právě tím nadchne i po desetiletích.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.