Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026
Fantom opery
Film • 1925
Fantom opery je americký němý horor z roku 1925 podle románu Gastona Lerouxe. Příběh se odehrává v pařížské opeře, kde tajemný hlas vede mladou zpěvačku Christine Daaé a hrozí nebezpečím. Titulní postavu ztvárnil Lon Chaney, který si sám navrhl proslulou masku. Film režíroval Rupert Julian, dále na něm pracovali Edward Sedgwick a Ernst Laemmle. Patří k základním dílům hororového žánru a od roku 1998 je zapsán v americkém Národním filmovém registru.
Hlas z pařížských podzemí
Děj je zasazen do Paříže devadesátých let devatenáctého století. Zpěvačka Christine Daaé dává přednost kariéře před láskou k vikomtovi Raoulovi de Chagny. Noví ředitelé opery zdědí legendu o fantomovi, který se zjevuje v lóži číslo pět, a tajemný hlas Christine učí a pomáhá jí získat hlavní roli. Následují smrt a katastrofa, když na hlediště spadne lustr. Christine pak zavede fantom do podzemního doupěte. Příběh využívá prvky hororu, melodramatu a romance, které ještě němý film dokázal propojit.
Literární předloha Gastona Lerouxe
Film je adaptací románu Gastona Lerouxe z roku 1910. Prezident studia Universal Carl Laemmle dostal kopii knihy od autora v roce 1922 a koupil ji jako vhodnou látku pro Lona Chaneyho. Rané scénáře Elliotta J. Clawsona se držely knihy poměrně přesně a na scénáři pracovalo několik dalších autorů, kteří nebyli v titulcích uvedeni. Předloha tak poskytla film natolik silný příběh, že jej později adaptovaly další generace tvůrců.
Lon Chaney a maska, která vešla do dějin
Lon Chaney si masku navrhl sám a studio ji až do premiéry tajilo. Vycházel z ilustrace Andrého Castaignea z románu. Používal vycpávky v tvářích, čepici na hlavě, přilepené uši, namalované oční důlky, hroty v umělých zubech a drátky v nozdrách. Sám prohlásil, že jde o kombinaci barev a světel, která vytváří správnou iluzi. Maska zůstala až do premiéry utajena a divákům se představila teprve na plátně.
Spletitá režie
V titulcích je jako režisér uveden Rupert Julian, ale na filmu se podíleli i Lon Chaney, Ernst Laemmle a Edward Sedgwick. Natáčení začalo v polovině října 1924 a vztah mezi Chaneym a Julianem byl napjatý. První verze se promítala v Los Angeles 26. ledna 1925 a diváci ji přijali špatně, takže studio změnilo konec a velkou část filmu pod vedením Sedgwicka přetočilo. Další předpremiéra v San Franciscu 26. dubna 1925 také nedopadla dobře a nakonec film sestříhali Maurice Pivar a Lois Weber.
Kulisy pařížské opery
Pro film vytvořilo studio Universal obří kulisu pařížské opery na Stage 28, která měla ocelové nosníky zasazené do betonu. Umělecký ředitel Ben Carré nakreslil uhlem návrhy prostor pod jevištěm, které se pak využily. Stage 28 byla zbořena 23. září 2014, ale kulisy byly uchovány. Velkolepost scény je jedním z důvodů, proč němý film působí i dnes monumentálně. Takto rozsáhlá stavba dává filmu věrohodný prostor, ve kterém se příběh odehrává.
Barevná sekvence
Zajímavostí je barevná sekvence, protože jde o dvoubarevný Technicolor. Podle Technicolor záznamů má 497 stop a týká se výjevů z opery Faust a Bal Masqué. Pláštěnka fantoma na střeše byla obarvena červeně metodou Handschiegl. V roce 2020 objevil nizozemský institut Eye Filmmuseum záběry z úvodního baletu. Barva v době němých filmů působila jako vzácný efekt a dodávala výrazným scénám zvláštní šok. Podobných kousků se zachovalo málo.
Obsazení
Kromě Lona Chaneyho hrají Mary Philbin jako Christine Daaé, Norman Kerry jako Raoul de Chagny, Arthur Edmund Carewe jako Ledoux, Gibson Gowland, John St. Polis, Snitz Edwards a Virginia Pearson. Carla Laemmle se objevila bez uvedení v titulcích jako primabalerína. Němá herecká technika spoléhá na gesta a mimiku, a ve filmu se to projevuje zejména v Chaneyho výkonu, kdy dokáže beze slov vyjádřit hrůzu i bolest. Tím se film liší od pozdějších hororových děl.
Premiéra a přijetí
Světová premiéra se konala 6. září 1925 v newyorském Astor Theatre a do amerických kin film vstoupil 15. listopadu 1925. Původně vydělal asi dva miliony dolarů. Zvuková verze z roku 1929 přinesla dalších zhruba milion dolarů, ale kritici ji přijali vlažně. Mordaunt Hall z The New York Times popsal film jako ultra fantastický melodram s úžasnými scénickými efekty a Roger Ebert mu dal čtyři hvězdy. Rotten Tomatoes uvádí 91 procent z 45 recenzí.
Uchování a odkaz
Film se dostal do veřejné domény v USA v roce 1953, protože Universal neobnovil autorská práva. Původní verze z roku 1925 se dochovala jen v neúplných šestnáctimilimetrových kopiích z třicátých let a zvuková verze je pravděpodobně ztracena. V roce 1998 byl zařazen do Národního filmového registru. Úspěch snímku se promítl do hororové produkce Universalu ve třicátých a padesátých letech. Fantom opery je dnes povinným kouskem pro každého, kdo chce pochopit kořeny hororu.
Hudební doprovod
Jako každý němý film měl i Fantom opery živý hudební doprovod. Skladatelem původní partitury byl uváděn Joseph Carl Breil. Gustav Hinrichs měl za úkol vytvořit hudbu, ale ta nebyla připravena včas, a proto při premiéře zazněl doprovod Eugena Conta, postavený na francouzských nápěvech a na motivech z opery Faust. Hudba tvořila plnohodnotnou součást vyprávění, protože nahrazovala dialogy a utvářela atmosféru strachu nebo okouzlení. Při zvukové reedici v roce 1929 přibyl zvuk a verze měla 94 minut.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
„Babičky dobíjejte přesně!“
Muži v černém: Globální hrozba
Machete zabíja
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář