Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026
Křik
Film • 1963
Křik je černobílé československé drama Jaromila Jireše z roku 1963, uvedené do kin počátkem roku 1964. Scénář napsali Ludvík Aškenazy a Jaromil Jireš, kameru vedl Jaroslav Kučera a hudbu složil Jan Klusák. V hlavních rolích vystoupili Eva Límanová jako Ivana a Josef Abrhám jako Slávek, jediný profesionální herec obsazení. Film sleduje manželský pár v jediný důležitý den, kdy jsou od sebe oddělení. Často se uvádí jako první film československé nové vlny.
Jediný den manželského páru
Křik je film o jednom významném dni v životě mladého páru, Ivany a Slávka. Podle dostupných popisů oba prožívají důležitý okamžik svého společného života, ale zároveň jsou od sebe oddělení. Film se proto nesoustředí na velkou dějovou zápletku, nýbrž na prožitek konkrétního dne a vztahu dvou lidí. Právě tato zhuštěnost je jeho největší silou. Diváci nesledují hrdiny shora, ale jsou přímo vtaženi do jejich všedního světa, kde se běžné události stávají osobní zkouškou.
Jaromil Jireš a jeho celovečerní debut
Režisér Jaromil Jireš patří k významným osobnostem československého filmu šedesátých let. Po Křiku natočil Žert z roku 1969 a Valérii a týden divů z roku 1970, tedy filmy, které se staly pevnou součástí české kinematografie. Křik je tak důležitým místem, odkud vyrostla jeho pozdější tvorba. Scénář napsal společně s Ludvíkem Aškenazym, spisovatelem známým z české literatury té doby. Spolupráce spisovatele a režiséra dala filmu pevný literární základ, aniž by přišel o filmovou bezprostřednost.
Amatéři vedle jednoho profesionála
Zvláštností obsazení je, že tvůrci vsadili převážně na neherce. Podle dostupných informací byl Josef Abrhám jediným profesionálním hercem, kterého v roli Slávka doplnila Eva Límanová jako Ivana. Další postavy ztvárnili například Eva Kopecká jako učitelka, Jiří Kvapil jako mladý lékař, Slávka Procházková jako sestra a Richard Záhorský jako vrátný. Volba neherců dává filmu civilní tón, který by klasické divadelní obsazení těžko napodobilo. Obličeje a gesta působí jako z běžné ulice, nikoli z filmového ateliéru.
Kamera Jaroslava Kučery
Za kamerou stál Jaroslav Kučera, jeden z nejvýznamnějších českých kameramanů. Spolu s režisérem použil perspektivu skryté kamery, která v té době byla neobvyklá. Divák má pocit, že sleduje cizí život nepozorovaně, a obrazy proto působí syrově a přirozeně. Černobílý záběr zdůrazňuje kontrasty a prostor každodenního světa, který se zdá být jednoduchý, ale ukrývá napětí. Tento způsob natáčení je důvod, proč se film dodnes uvádí jako formální průlom.
Hudba a střih jako nenápadná opora
Hudbu ke Křiku složil Jan Klusák, střih připravila Jiřina Lukešová. Oba prvky filmu nenápadně pracují s rytmem krátkých scén a s tím, jak se napětí mění během dne. Při krátké stopáži se každý střih počítá, a film proto nepůsobí rozvleklým dojmem. Podle dostupných informací trvá snímek zhruba sedmdesát osm až osmdesát minut, takže se dá snadno zařadit do večerního programu. Pro dnešního diváka je to ideální rozsah pro soustředěné sledování.
Nejednoznačné vyprávění
Film je záměrně otevřený výkladu. Není vždy zřejmé, zda divák sleduje objektivní záznam událostí, nebo jejich podobu viděnou očima jedné z postav. Tato nejistota patří k rysům snímku, který nechce všechno vysvětlovat. Nutí k přemýšlení o tom, co je skutečnost a co dojem. Kdo hledá přímočaré vyprávění s jasnými odpověďmi, může být zpočátku zaskočen, ale kdo se nechá vtáhnout, najde v něm vrstevnatější zážitek než u řady konvenčních dramat.
Zařazení do československé nové vlny
Křik se často označuje za první film československé nové vlny. Toto hnutí je typické použitím neprofesionálních herců, civilním pohledem na život a odvahou přiblížit se skutečnosti místo ideálních obrazů. Jireš s Kučerou dokázali tyto vlastnosti propojit do filmu, který působil jako nový hlas v domácí kinematografii. Nová vlna později přinesla řadu dnes slavných titulů, ale Křik patřil k těm, které jí otevřely cestu. Z tohoto pohledu je důležitý i dnes, jako dokument proměny českého filmu.
Cannes a mezinárodní ohlas
Film byl v roce 1964 uveden na festivalu v Cannes, kde se objevil jméno mladého režiséra Jaromila Jireše. Podle některých zdrojů mu festival přinesl zvláštní uznání pro mladého režiséra. Pro československou kinematografii byla taková prezentace významná, protože ukazovala, že domácí tvorba může oslovit zahraniční publikum bez velkých rozpočtů a hvězdných jmen. Film tak zůstává příkladem toho, že upřímné a pečlivě natočené drama dokáže zaujmout i mimo vlastní zemi.
Pro koho je Křik a celkové zhodnocení
Křik doporučuje každému, kdo se zajímá o historii českého filmu a o to, jak se v šedesátých letech měnil jeho jazyk. Osloví i diváky, kteří mají rádi skromná, civilní dramata s důrazem na nálady a obrazy. Nečeká na ně velká podívaná, ale pečlivě zkomponovaný portrét jednoho dne a dvou lidí. Díky kameře Jaroslava Kučery, neherecké přirozenosti a nejednoznačné stavbě patří k titulům, které si zaslouží pozornost. Je to krátký, soustředěný a historicky důležitý film, který se dá objevovat znovu.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
„Babičky dobíjejte přesně!“
Muži v černém: Globální hrozba
Machete zabíja
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář