Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 01.11.2026

Mzda strachu

Film • 1953

Kategorie: Populární

Žánry: Drama

Francouzsko-italské drama Henriho-Georgese Clouzota z roku 1953 sleduje čtyři zoufalé muže uvízlé v jihoamerickém městečku Las Piedras. Ropná společnost jim nabídne dva tisíce dolarů za to, že dvěma nákladními auty převezou nitroglycerin po rozbitých horských cestách k hořícímu vrtu vzdálenému asi 500 kilometrů. Hrají Yves Montand, Charles Vanel, Folco Lulli a Peter van Eyck. Film podle románu Georgese Arnauda získal Zlatou palmu v Cannes i Zlatého medvěda v Berlíně.

Městečko, odkud se nedá utéct

Las Piedras je zaprášené jihoamerické městečko, kde se scházejí ztroskotanci z celé Evropy. Nemají práci, nemají peníze na letenku a jediný vliv tu má americká ropná společnost, která v okolí těží. Korsičan Mario tráví dny v kantýně, kde ho obletuje servírka Linda, a čeká na zázrak. Ten přijde v podobě neštěstí. Na vzdáleném vrtu vypukne požár, který lze uhasit jen výbuchem, a společnost potřebuje dovézt nitroglycerin. Bezpečnostní vybavení nemá, a tak hledá muže, kteří za peníze riskují život.

Dva náklaďáky a náklad, který nesmí otřást

Za cestu dlouhou zhruba 500 kilometrů nabízí společnost každému řidiči dva tisíce dolarů, pro muže z Las Piedras jmění. Vybraní jsou čtyři. Mario jede se starším Joem, bývalým gangsterem z Paříže, který se ve městě rád vytahuje. Druhý vůz řídí Ital Luigi a Němec Bimba a vyjíždějí s půlhodinovým odstupem. Každý výmol, ostrá zatáčka nebo prudké zabrzdění může znamenat okamžitou smrt. Cesta přes hory se stává zkouškou nervů, při níž se ukáže, kdo je kdo, a sebejistota se mění v holý strach.

Henri-Georges Clouzot, mistr napětí

Clouzot film režíroval, napsal i spoluprodukoval a byl to vrchol jeho tvorby. Francouzský režisér proslul precizní stavbou napětí a temným pohledem na lidskou povahu a v Mzdě strachu obojí dovedl na hranici možností. První část filmu věnuje dlouhé expozici života v Las Piedras, aby divák pochopil, proč někdo přijme téměř sebevražednou zakázku. Druhá část je pak jedna dlouhá jízda, v níž režisér buduje napětí pomocí zvuku motoru, ticha a detailů na zpocené tváře. Tento přístup ovlivnil další generace filmařů.

Yves Montand a Charles Vanel

Do role Maria byli zvažováni Gérard Philipe i Serge Reggiani, nakonec ji dostal zpěvák a herec Yves Montand, pro kterého znamenala zásadní hereckou příležitost. Roli Joa odmítl Jean Gabin, a tak připadla Charlesi Vanelovi, jehož postupný rozpad z chvástavého tvrďáka ve vyděšeného muže patří k nejsilnějším výkonům filmu. Porota v Cannes mu za něj udělila zvláštní uznání. Luigiho hraje Folco Lulli a Bimbu Peter van Eyck. Lindu ztvárnila Véra Clouzot, režisérova manželka.

Román Georgese Arnauda

Předlohou je román Georgese Arnauda z roku 1950 se stejným názvem. Kniha líčí stejnou výpravu s nitroglycerinem a je postavená na drsném realismu prostředí, kde lidský život má cenu jen několika stovek dolarů. Clouzot si z románu vzal jak dějovou kostru, tak pesimistický pohled na vykořisťování. Ropná společnost ve filmu nevystupuje jako zloduch v klasickém smyslu, ale jako chladný systém, který s lidmi počítá jen jako s položkou v rozpočtu. To dodává příběhu sociální rozměr, který přesahuje samotný thriller.

Natáčení plné pohrom

Clouzot chtěl původně točit v Guatemale, rozpočet ho ale udržel v Evropě. Montand odmítl natáčet ve španělské Almeríi kvůli svému odporu k Francovu režimu, a tak se jihoamerické prostředí rodilo převážně v jihofrancouzském departementu Gard. Las Piedras postavili u Arles a dlouhá sekvence vznikla v bambusové zahradě Prafrance. Produkci provázely potíže, po natočení zhruba půlhodiny se kvůli financím na sedm měsíců zastavila, přívalové deště držely štáb přes měsíc v hotelu v Nîmes a Clouzot si zlomil kotník.

Dvojí triumf na festivalech

Rok 1953 přinesl filmu výjimečný úspěch. Na festivalu v Cannes získal hlavní cenu a Charles Vanel zvláštní uznání za herecký výkon. Ve stejném roce vyhrál i Zlatého medvěda v Berlíně, takže se stal jedním z mála snímků oceněných na dvou předních evropských festivalech. Později přidal cenu BAFTA za nejlepší film. Ve Francii jej vidělo přes 6,9 milionu diváků a patřil ke čtyřem nejnavštěvovanějším filmům roku. Na Rotten Tomatoes má sto procent kladných recenzí, což u snímku starého přes sedmdesát let ukazuje jeho trvalou sílu.

Odkaz a nová zpracování

Mzda strachu se stala měřítkem pro filmy o napětí. Christopher Nolan ji uváděl jako jeden ze zdrojů inspirace pro Dunkerk. Příběh se dočkal i dalších zpracování, nejznámější je Sorcerer Williama Friedkina z roku 1977 s Royem Scheiderem, který Friedkin chápal jako novou adaptaci románu. V roce 2024 vznikla francouzská verze režiséra Juliena Leclercqa. Původní film byl v roce 2017 digitálně restaurován ve 4K z původního negativu a existuje ve zkrácené verzi i v původní délce okolo 153 minut.

Pro koho je Mzda strachu

Film ocení každý, kdo má rád thrillery, v nichž napětí nevzniká z honiček a přestřelek, ale z čekání a z vědomí, že stačí jedna chyba. Hodí se i pro diváky, kteří se zajímají o evropskou filmovou klasiku a o kořeny moderního akčního kina. Délka okolo dvou a půl hodiny vyžaduje trpělivost v první části, ta se ale bohatě vyplatí. Mzda strachu je mrazivá studie lidské odvahy a chamtivosti a zůstává jedním z nejnapínavějších filmů, jaké kdy vznikly.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.