Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 02.11.2026
Saľut-7
Film • 2017
Saľut-7 je ruský katastrofický film z roku 2017, který natočil Klim Šipenko. Děj se odehrává v červnu 1985, kdy sovětská orbitální stanice Saľut-7 přestane odpovídat řídicímu středisku. K mrtvé a zamrzlé stanici vyrazí velitel Vladimir Fjodorov a palubní inženýr Viktor Aljochin, aby se k ní připojili a vrátili ji k životu. Příběh vychází ze skutečné mise Sojuz T-13, scenáristé čerpali i z deníků kosmonauta Viktora Savinycha. V hlavních rolích hrají Vladimir Vdovičenkov a Pavel Derevjanko. Film získal Zlatého orla za nejlepší film i za střih.
Kosmonauti u stanice, která přestala odpovídat
Červen 1985. Sovětská orbitální stanice Saľut-7 náhle přestane komunikovat s řídicím střediskem a krouží kolem Země bez života, bez energie a bez tepla. Právě tato situace dává filmu výchozí napětí. K stanici se musí vydat dva muži, velitel Vladimir Fjodorov a palubní inženýr Viktor Aljochin, a pokusit se k ní ručně připojit, i když nikdo nemůže zaručit, že se to podaří. Pokud selže automatika, rozhoduje cit pilota, a právě na takové chvíle film sází nejvíc. Jde o příběh o odpovědnosti za techniku, která stála obrovské peníze a v jejímž osudu se odráží prestiž celé země.
Skutečná mise Sojuz T-13 v pozadí příběhu
Snímek se opírá o skutečnou událost z roku 1985, o expedici Sojuz T-13 v rámci programu Saľut. Podle dostupných údajů šlo o první případ, kdy se posádka připojila k takzvaně mrtvé stanici a vrátila ji do provozu. Filmoví kosmonauti mají proto reálné předobrazy. Fjodorov vychází z Vladimira Džanibekova a Aljochin z Viktora Savinycha. Postavy dostaly jiná jména, protože tvůrci si chtěli ponechat volnost při dramatizaci. Výsledkem není dokument, ale film, který z historické epizody bere kostru a doplňuje ji napínavými scénami.
Režisér Klim Šipenko a scenáristický tým
Film režíroval Klim Šipenko, který se v něm sám objevil i v malé roli francouzského astronauta. Scénář je podepsán několika lidmi, mezi nimi Alexejem Samolotovem, samotným Šipenkem, Alexejem Čupovem, Natalijí Merkulovou a Bakurem Bakuradzem. Autoři vycházeli mimo jiné z deníků Viktora Savinycha, tedy z pohledu člověka, který na palubě opravdu byl. Producent Bakuradze později přiznal, že některé detaily zjednodušili a jiné zesílili, aby příběh fungoval pro diváka. Takový postup je u filmů na motivy skutečných událostí běžný a v tomto případě je dobře vidět, kde končí fakta a začíná filmový efekt.
Vdovičenkov a Derevjanko v hlavních rolích
Velitele Fjodorova hraje Vladimir Vdovičenkov a inženýra Aljochina Pavel Derevjanko. Dvojice herců nese většinu filmu na bedrech, protože se příběh dlouho odehrává ve stísněném prostoru stanice a lodi. Kontrast zkušeného velitele a o něco emotivnějšího partnera dává scénám lidský rozměr, který by čistě technický thriller neměl. Herci musí v těžkém skafandru či v nehostinném prostředí stanice předávat strach, vyčerpání i tichý humor. Jejich souhra je jedním z důvodů, proč film nepůsobí jako pouhá přehlídka efektů, ale jako příběh o dvou lidech, kteří musí pracovat jako jeden celek.
Pozemní tým a postavy kolem posádky
Do příběhu zasahují také lidé na Zemi. Letového ředitele Valerije Šubina, inspirovaného skutečným Valerijem Rjuminem, hraje Alexandr Samojlenko. Fjodorovovu manželku Ninu ztvárnila Marija Mironova a jejich dceru Olju Polina Ruděnko. V dalších rolích vystupují například Vitalij Chajev, Igor Ugolnikov a Nikita Panfilov. Krátce se objeví i postava Světlany Lazarevové, kterou hraje Oksana Fandera a která vychází z kosmonautky Světlany Savické. Rodinné a řídicí scény dávají filmu kontrapunkt k osamělosti na oběžné dráze a připomínají, kolik lidí stojí za každým letem.
Natáčení v nulové gravitaci
Nejpůsobivější je technická stránka. Podle dostupných informací pro film postavili v pavilonu u Petrohradu modely stanice Saľut-7 a lodi Sojuz T-13 v životní velikosti i rekonstrukci střediska řízení a výcvikového centra. Pomáhali konzultanti včetně kosmonautů Sergeje Krikaljova a Alexandra Lazutkina, společnost Energija a Gagarinovo středisko dokonce zapůjčily vybavení, které předtím skutečně letělo do vesmíru. Kameraman Sergej Astachov navrhl pro každý záběr bez tíže zvláštní zavěšení a herci většinu natáčení strávili zavěšení na lanech. K tréninku použili i parabolické lety letounu Il-76 s asi šestadvaceti sekundami beztíže v jednom oblouku.
Hudba, výprava a dobový dojem
Hudbu ke snímku složil Ivan Burlajev. Kromě původní partitury zazní ve filmu úryvky ruských písní od skupiny Zemljane, Ally Pugačevové, Vladimira Vysockého a dalších interpretů, které film zasazují do osmdesátých let. Výprava drží sovětský styl včetně kabin, panelů a ručně psaných poznámek a odlišuje mrazivé prostředí mrtvé stanice od pozemských kanceláří. Důležitý je kontrast barev a světla, kterým se tvůrci snaží dát zamrzlé stanici zlověstnou, skoro hororovou atmosféru. Díky tomu se i technické postupy při dokování stávají dramatem, které sleduje divák bez znalosti astronautiky.
Přijetí, tržby a ocenění
Rozpočet filmu činil asi 400 milionů rublů a v kinech vydělal zhruba 783 milionů rublů, tedy asi 16,7 milionu dolarů. Kritici zahraničních agregátorů film hodnotili příznivě. Na Rotten Tomatoes má sto procent kladných hodnocení z třinácti recenzí, přičemž je to pochopitelně velmi malý vzorek. Domácí uznání přišlo v roce 2018. Snímek získal ceny Zlatý orel za nejlepší film a za nejlepší střih a cenu Nika za kameru, přičemž na Niku byl nominován i jako nejlepší celovečerní film. Tato ocenění potvrzují, že jde o film, který odvedl práci na technické i řemeslné stránce.
Kolik je ve filmu skutečnosti a kolik filmové licence
Skutečná expedice trvala přes tři měsíce a posádka po opravě a zásobování stanice přistála klasickým způsobem, zatímco film oba hrdiny a jejich úkol zhušťuje do dramatické série událostí. Požár na palubě Sojuzu T-13 se podle dostupných údajů nestal, autoři si ho pravděpodobně vypůjčili z pozdější události na stanici Mir. Vymyšlená je také linie s americkým shuttlem a francouzský astronaut Patrick de Bonnel, který je inspirovaný Jeanem-Loupem Chrétienem. Kdo hledá přesný záznam, ocení hlavně jádro příběhu. Kdo chce zážitek, dostane sevřené dobrodružství, které si zachovává lidský rozměr.
Pro koho se film hodí a jak jej hodnotit
Saľut-7 osloví diváky, které baví kosmické příběhy typu Apollo 13 nebo Gravitace, ale chtějí se na vesmírný závod podívat z východního pohledu. Film nabízí poctivě odvedené efekty, sevřený tah a dvojici herců, kterým se dá věřit. Nejde o tichou kontemplaci, ale o napínavé drama s hrdinským tónem, který je ovšem ve filmu vyvážen strachem a pochybnostmi. Hodí se pro společné sledování i pro ty, kdo se zajímají o historii kosmonautiky. Jako celek jde o dobře zvládnutý a dobově věrohodný snímek, který by si zasloužil větší pozornost i mimo ruskojazyčný svět.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
„Babičky dobíjejte přesně!“
Muži v černém: Globální hrozba
Machete zabíja
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář