Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 01.11.2026

Síla zvyku

Film • 2019

Kategorie: Populární

Žánry: Drama

Síla zvyku je finský antologický film z roku 2019, který vznikl z krátkých příběhů sedmi scenáristek a režisérek, mezi nimiž je Reetta Aalto. Sleduje životy různých žen v průběhu jednoho dne a ukazuje situace, ve kterých se setkávají s obtěžováním, nerovným postavením a mlčením okolí. Postavy se objevují na dovolené, na domácí oslavě, ve veřejné dopravě, na zkoušce divadelní hry, u soudu i na firemním večírku. Film trvá zhruba sedmdesát pět minut a je natočen finsky.

Jeden den, mnoho příběhů

Film sleduje životy různých žen v průběhu jednoho dne. Jedna dvojice se vydává na romantickou dovolenou, jinde se koná domácí večírek, cizí člověk se přiblíží ke školačce, herečka se připravuje na svou dosud největší roli, prokurátorka řeší svůj první případ a na firemní oslavě kolega oznamuje obtěžování ze strany šéfa. Příběhy se střídají a prolínají, takže vzniká dojem, že se všechny mohly odehrávat v téže zemi a téhož dne. Společná struktura dává filmu soudržnost, i když jednotlivé části mají vlastní postavy.

Sedm tvůrkyň a společný hlas

Scénáře a režii mají na starosti Reetta Aalto, Alli Haapasalo, Anna Paavilainen, Kirsikka Saari, Miia Tervo, Elli Toivoniemi a Jenni Toivoniemi. Elli Toivoniemi je zároveň producentkou. Přestože se zdroje v počtu příběhů mírně rozcházejí, ve všech se shodují na tom, že jde o kolektivní dílo ženských tvůrkyň. Právě to dává filmu zvláštní váhu, protože mnoho z popisovaných situací vychází ze zkušeností, které autorky znají ze svého okolí a profesního světa.

Situace, které se dají poznat

Z popisů jednotlivých částí vystupuje několik opakujících se situací. Náhodné osahávání na veřejnosti vnese napětí do vztahu dvojice na dovolené, dospívající dívka čelí stupňujícímu se obtěžování v dopravě a nikdo se nepostaví na její stranu, soudní případ nikam nevede a divadelní skupina zkouší scénu znásilnění, zatímco okolí zůstává lhostejné. Tyto momenty jsou obyčejné a právě tím působí silně. Film nezdůrazňuje senzaci, ukazuje, že k takovým událostem dochází za světla, mezi lidmi a bez zásahu.

Mlčení jako výrazový prostředek

Scénáře pracují s málo slovy a s tichem, ať už zvoleným, nebo vynuceným. Recenzent z festivalu Raindance ocenil, že dialogy jsou úsporné a že mlčení samo vypovídá o povaze zneužívání. Postavy často neříkají, co cítí, a divák z pauz a pohledů chápe, jaký tlak v nich vzniká. Tento přístup činí z filmu spíš pozorování než projev, a protože nenutí do jednoznačného soudu, nechává prostor pro přemýšlení o tom, jak se běžná lhostejnost stává součástí problému.

Proč oběti mlčí

Jedním z hlavních témat je otázka, proč oběti často nemluví. Důvody se v příbězích objevují různé, od obav o fyzickou bezpečnost přes strach ze ztráty zaměstnání až po ohled na pověst, vztahy nebo studium. Film také ukazuje, že dopady zneužívání se neomezují na okamžik činu, ale ovlivňují další život. Pozorovatelé zmiňují, že společnost často přistupuje k obtěžování jako k obyčejné součásti života. Tento zvyk, od něhož se odvozuje i název filmu, je tím, co chce snímek rozbít.

Herci a technické zázemí

Mezi uvedenými herci jsou Suvi Blick, Seidi Haarla, Johannes Holopainen, Lotta Kaihua, Pirjo Lonka, Julia Lappalainen, Pinja Sanaksenaho, Krista Kosonen a Tommi Korpela. Hudbu složil Joona Samuel, kameru obstarali Kerttu Hakkarainen, Jarmo Kiuru a Päivi Kettunen a střih Otto Heikola, Anniina Kauttonen a Yva Fabricius. Produkční společností je Tuffi Films, producenty jsou Elli Toivoniemi a Sanna Kultanen. Tato spolupráce několika filmařů dává filmu jednotný vizuální charakter.

Premiéra a cesta na festivaly

Mezinárodní premiéru měl film 30. ledna 2020 na festivalu v Göteborgu v sekci Focus: Feminism. Práva pro zahraničí získala pařížská společnost Totem Films a uvedení doprovázela osvětová kampaň o genderových stereotypech. Film se dostal také na festival ve Hofu a byl recenzován na festivalu Raindance. Původně vznikl jako součást širší série krátkých epizod rozdělených do tematických skupin souhlasu, znásilnění, pohledu a mocenské dynamiky.

Přijetí a omezení pohledu

Recenzent z Raindance film označil za velmi pečlivě vytvořený a důležitý pro diváky všech pohlaví. Zároveň upozornil na omezení, že vyprávění vychází z perspektivy střední třídy bělošské Finky a nezabývá se rasou, chudobou, sexualitou nebo postižením. Taková poznámka je užitečná, protože připomíná, že film nemá ambici vyčerpat celé téma. Jeho síla spočívá v soustředěnosti na zkušenosti, které autorky dobře znají.

Pro koho je film a závěrečné zhodnocení

Síla zvyku patří k filmům, které se nehodí k pasivní zábavě, ale ke společnému sledování a rozhovoru. Osloví diváky, kteří se zajímají o současnou severskou kinematografii, o ženské autorství a o společenská témata podaná střídmě. Krátká stopáž a promyšlená stavba z něj dělají soustředěný a srozumitelný celek. Je to upřímný, přesně vystavěný film, který se nesnaží divákovi nic vnucovat, a přesto dokáže zanechat dlouhou stopu v přemýšlení o každodenní lhostejnosti.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.