Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026
Spalovač mrtvol
Film • 1968
Spalovač mrtvol je černobílé československé drama s prvky hororu, které natočil Juraj Herz v roce 1968 podle novely Ladislava Fukse. Rudolf Hrušínský hraje Karla Kopfrkingla, spořádaného zaměstnance krematoria, který navenek vede vzorný rodinný život. Za nástupu nacismu na konci třicátých let se však v něm začne probouzet něco temného. Film po premiéře skončil na dlouhé roky v trezoru a znovu se na plátně objevil až v roce 1990. Dnes patří k nejvýznamnějším titulům československé nové vlny.
Muž, který miluje svou práci v krematoriu
Hlavní postavou je Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria, který svou práci opravdu rád vykonává. Žije podle pevného řádu, má ženu a dvě děti, nepije a nekouří. Právě z tohoto navenek vzorného obrazu film buduje svou hrůzu. Divák po celou dobu sleduje člověka, jehož mírný hlas a uhlazené chování znějí důvěryhodně, a zároveň tuší, že pod povrchem se skrývá něco, co se nedá vždy ovládnout. Tato dvojznačnost je základem celého příběhu.
Konec třicátých let a stín fašismu
Příběh se odehrává na pozadí politických změn na konci třicátých let, před nástupem nacistické okupace. Kopfrkingl se na setkání Spolku přátel žehu seznámí s Walterem Reinkem, přesvědčeným fašistou, a jeho myšlenky na něj velmi silně zapůsobí. Film sleduje, jak se postupně mění jeho uvažování a jak ho ideologie dovede k činům, o kterých dříve nemohl ani přemýšlet. Nezobrazuje tak zlo jako náhlý výbuch, ale jako pomalou proměnu člověka, který si sám nalhává, že jedná správně.
Předloha Ladislava Fukse
Film vznikl podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse z roku 1967. Režiséra Herze zaujal především název, příběh sám mu však pro film plně nevyhovoval, a proto ho upravil. Scénář psali společně s autorem asi dva roky, přičemž Fuks mu nechal téměř volnou ruku. Autor byl s výsledkem spokojen. Spolupráce spisovatele a režiséra, kteří spolu nesoupeřili, ale doplňovali se, je jedním z důvodů, proč film působí jako promyšlený celek s jednotným tónem a ne jako pouhé přenesení knihy na plátno.
Rudolf Hrušínský v roli života
Titulní postavu ztvárnil Rudolf Hrušínský, který podle mínění mnoha diváků odvedl jeden ze svých nejodvážnějších výkonů. Dokáže být mírný a vřelý, aby vzápětí vyvolal nepříjemný pocit. Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vognič a další herci vytvářejí kolem něj prostředí, které se zdánlivě nemění, a o to víc vynikne jeho vnitřní posun. Hrušínský za roli získal na festivalu v Sitges stříbrnou medaili, čímž se jeho herecký výkon dočkal i mezinárodního uznání.
Kamera s rybím okem a černobílý obraz
Kameraman Stanislav Milota natočil film černobíle na super 16 mm v poměru stran 1:1,66 a použil objektiv zvaný rybí oko. Zkreslený obraz deformuje tváře i prostor a vytváří nepříjemné vnímání reality, v němž se něco nezdá. Střih Jaromíra Janáčka tuto atmosféru podporuje rychlými změnami záběrů. Za kameru film získal ocenění na festivalu v Sitges i cenu Trilobit. Vizuální stránka je tak důležitou součástí výpovědi, a ne pouhým doplňkem, protože buduje pocit stísněnosti a nepříjemného očekávání.
Hudba Zdeňka Lišky
Hudbu složil Zdeněk Liška. Jeho hudba vstupuje do scén nenápadně, a přesto mění jejich význam. Z obyčejného rozhovoru se může stát znepokojivý okamžik jen proto, že pod ním zní jemná, ale zlověstná linka. Hudba je s obrazem spjata tak těsně, že celek působí jako vyvážený filmový tvar, v němž obraz, zvuk a herectví směřují stejným směrem.
Zákaz a návrat k divákům
Film byl natočen v uvolněné atmosféře druhé poloviny šedesátých let a premiéru měl v roce 1969, tedy po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Proměna hlavního hrdiny byla tehdy chápána jako alegorie nastupující normalizace. Později byl film stažen z distribuce pro přílišnou morbidnost a uložen do trezoru, kde zůstal až do 1. srpna 1990. Režisér a protagonisté museli čelit omezením. Oficiálně byl stažen z distribuce a uložen do trezoru v roce 1973. Příběh tohoto zákazu je dnes přirozenou součástí pověsti filmu a ukazuje, jak silně dokáže umělecké dílo zasáhnout.
Ocenění a mezinárodní ohlas
Film získal Trilobita FITESU za režii a kameru, stříbrnou sirénu v italském Sorrentu a stříbrnou medaili v Sitges. Československo ho navrhlo na Oscara, nominaci ale nezískal. Režisér výsledek přijímal kladně, vadila mu jen závěrečná scéna, která byla z ideologických důvodů vystřižena. Zajímavé je, že každá země vnímala film jinak. V Nizozemsku byl chápán jako komedie, v Itálii jako horor. V Paříži si na začátku devadesátých let získal velké publikum a v kině Accatone se stal druhým nejnavštěvovanějším filmem. Roku 2020 vyšla navíc restaurovaná edice u společnosti Criterion Collection.
Odkaz a pro koho film je
Film se řadí k pokračovatelům německého expresionismu i k československé nové vlně a v anketě Projekt 100 obsadil osmé místo. Hodí se pro diváky, kteří vyhledávají náročnější psychologická dramata a nebojí se temnější atmosféry. Není to film pro odlehčený večer, ale pro soustředěné sledování, při němž se divák zamýšlí nad tím, jak snadno může obyčejný člověk podlehnout ideologii. Celkově jde o mimořádně silný snímek, jehož síla spočívá ve vyváženosti hereckého výkonu, kamery a hudby.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
„Babičky dobíjejte přesně!“
Muži v černém: Globální hrozba
Machete zabíja
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář