Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026

Vymítač ďábla

Film • 1973

Kategorie: Populární

Žánry: Horor

Vymítač ďábla je americký horor z roku 1973 v režii Williama Friedkina podle románu Williama Petera Blattyho, který podle vlastní předlohy napsal i scénář. Příběh sleduje dcerou slavné herečky Regan, jejíž chování se začne znepokojivě měnit, a matku, která marně hledá odpověď u lékařů. Hrají Ellen Burstyn, Linda Blair, Jason Miller a Max von Sydow. Film získal deset nominací na Oscara a dvě sochy, stal se prvním hororem nominovaným na cenu za nejlepší film a dodnes patří ke zlatému fondu žánru.

Dívka, jejíž chování se začíná měnit

Vymítač ďábla začíná jako rodinné drama, ne jako klasická strašidelná podívaná. Regan je dcerou slavné a bohaté herečky, která má práce tolik, že si prvních změn v chování dcery dlouho nevšimne. Dívka začne sprostě mluvit, její obličej se křiví do děsivého šklebu a hlas se mění do podoby, kterou nelze vysvětlit pubertou. Matka s ní proto jde na lékařské vyšetření, jenže série velmi podrobných testů nepřinese žádný jasný výsledek. Právě tato pomalá eskalace dělá z prvních scén tak nepříjemný zážitek, protože divák vidí běžnou rodinu, která se postupně dostává do situace, na kterou nemá žádný návod.

Hororová klasika podle vlastního románu

Předlohou filmu je román Williama Petera Blattyho z roku 1971. Blatty ho nejen napsal, ale podle vlastní knihy vytvořil i filmový scénář, takže příběh se na plátno dostal bez cizího přepisování zvenčí. Autor také v době příprav neustále prosazoval, aby film režíroval právě William Friedkin. Tento přístup je znát na výsledku, protože vyprávění drží pohromadě jako jeden promyšlený oblouk, v němž každá scéna lékařského vyšetřování i rodinného zoufalství připravuje půdu pro to, co přijde později. Film nepůsobí jako sbírka efektů, ale jako dramaticky vystavěný příběh o stále větším tlaku.

Friedkin po úspěchu Francouzské spojky

William Friedkin přišel k projektu poté, co zaznamenal velký úspěch s filmem Francouzská spojka. Studio Warner Bros. původně počítalo s režisérem Markem Rydellem, ale Blatty trval na Friedkinovi a nakonec uspěl. Friedkin je znám syrovým, dokumentárně působícím stylem a ten se v tomto filmu projevuje tím, že děs vychází z velmi konkrétních, skoro všedních situací, jako jsou nemocniční chodby, lékařské přístroje a bezradná zdvořilost odborníků. Díky tomu se nadpřirozeno nepodává jako pohádka, ale jako něco, co proniká do prostředí, které divák dobře zná a považuje za bezpečné.

Obsazení, o které museli tvůrci bojovat

Tvůrci se rozhodli pro Ellen Burstyn, Lindu Blair a Jasona Millera, tedy pro herce, kteří nepatřili k největším hvězdám své doby. Právě to vyvolalo odpor u vedení studia Warner Bros., které by raději vsadilo na známější jména. Ve filmu se objevují také Max von Sydow, Lee J. Cobb, Kitty Winn, William O'Malley, Jack MacGowran či Barton Heyman. Nepříliš slavné tváře měly svou výhodu, protože divák nevnímá pověst herce, ale uvěří postavám jako skutečným lidem v tísni. Pro příběh o rodině, která postupně ztrácí půdu pod nohama, byla takováto volba logická a výsledek jí dává za pravdu.

Bezradná medicína a hledání pomoci jinde

Zajímavou vrstvou filmu je střet dvou světů, rozumového a duchovního. Lékaři jsou ochotní zkoumat, měřit a vyšetřovat, ale dívčin stav se zhoršuje a začne ohrožovat i její okolí. Jeden z nich nakonec přijde s návrhem, který matce zpočátku připadá hloupý, totiž obrátit se na církevního specialistu, exorcistu. Film tak nepracuje s jednoduchým soubojem dobra a zla, ale s postupným vyčerpáním všech racionálních možností. Matka musí překročit vlastní skepsi, a právě toto rozhodnutí z bezmoci dává příběhu emoční váhu, kterou by postrádal, kdyby šlo jen o přehlídku šoků.

Horor jako drama o bezmoci

Žánrově jde o horor, ale o horor, který stojí na dramatu rodiny. Atmosféru vytváří nejistota, zda je stav dívky nemoc, nebo něco jiného, a pocit, že dospělí, kteří mají situaci zvládnout, nevědí, co dělat. Hlavním tématem je tak ztráta kontroly nad tím, co je nejbližší. Pro mladé i starší diváky bývá právě tento rozměr důležitější než samotné děsivé okamžiky, protože se vrací v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Film dává prostor také pochybnostem postav, takže se nezvrhne v jednoznačné tvrzení, ale nechává napětí rozdýchat.

Oscary a další ocenění

Film získal deset nominací na Oscara, včetně nominací na nejlepší film a nejlepší režii. Sochu si nakonec odnesl za adaptovaný scénář a za zvuk, přičemž scénář je zásluhou Williama Petera Blattyho. K tomu přibyl Zlatý glóbus za nejlepší film v kategorii dramatu. Jednotlivé prameny se v detailech trochu liší, ale oba hlavní úspěchy se opakují ve všech spolehlivých zdrojích. Pro horor z roku 1973 šlo o výjimečně vysoké uznání, protože žánr tehdy běžně nepatřil mezi díla, kterým se věnovala pozornost při udílení nejprestižnějších cen.

Úspěch u diváků a rozpočet

Rozpočet filmu činil podle Wikipedie asi dvanáct milionů dolarů, tržby ale podle různých zdrojů výrazně přesáhly čtyři sta milionů dolarů, přičemž přesná čísla se liší podle toho, kdo je počítá a zda se zahrnují pozdější uvedení. I při opatrném přístupu je jasné, že šlo o jeden z největších komerčních úspěchů své doby. Tato kombinace nízkého rozpočtu a obrovského zisku z něj udělala důležitý příklad toho, že seriózně pojatý horor může zaujmout široké publikum a nemusí se držet pouze okruhu příznivců žánru.

Odkaz, který přetrvává

Vymítač ďábla je považován za první horor nominovaný na Oscara za nejlepší film. V roce 2010 ho navíc Kongresová knihovna Spojených států vybrala do Národního filmového registru. Takové uznání se uděluje dílům, která mají trvalý kulturní, historický nebo estetický význam, a v tomto případě lze říct, že jde o oprávněné rozhodnutí. Film otevřel dveře dalším vážně míněným hororům a vznikla kolem něj celá franšíza. Při opakovaném sledování ukazuje, že jeho síla spočívá v pečlivé výstavbě, ne v nahodilých efektech, a proto nezestárl tak rychle jako řada pozdějších napodobenin.

Pro koho se hodí a celkové zhodnocení

Film doporučuji zájemcům o filmovou historii, příznivcům psychologického hororu a všem, kdo chtějí vidět, jak může vypadat žánr, který se bere vážně. Není určen citlivým divákům a hodí se spíše na dospělé publikum, protože zobrazuje nepříjemné situace a pracuje s tématem, které může některé lidi zneklidnit. Celkově jde o vynikající a pečlivě udělaný film, který spojuje silný příběh, dobré herecké výkony a režijní jistotu. Stopáž dvě hodiny a dvě minuty je využita smysluplně a závěr oprávněně patří k nejznámějším v dějinách žánru.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.