Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 03.11.2026
Zámek
Film • 1968
Zámek je západoněmecký film z roku 1968, který podle románu Franze Kafky natočil režisér Rudolf Noelte. Maximilian Schell v něm hraje zeměměřiče K., který přijede do vesnice pod tajemným zámkem a zjistí, že jeho povolání je nedorozumění, jež nikdo nedokáže ani potvrdit, ani vyvrátit. Film vznikl na zámku Bertholdstein ve Štýrsku. Vedle Schella v něm vystupují Cordula Trantow, Helmut Qualtinger a česká herečka Iva Janžurová. Kameraman Wolfgang Treu za snímek získal německou filmovou cenu. Jde o soustředěný, divadelně laděný přepis nedokončené předlohy o úřednické moci, která zůstává nedostupná.
Zeměměřič, který dorazil tam, kde ho nikdo nečekal
Hrdina filmu, označený jen písmenem K., přichází do vesnice, nad kterou se tyčí zámek. Tvrdí, že ho zámek najal jako zeměměřiče, jenže ve vsi mu odpovídají, že k žádnému najmutí nedošlo, a přesto se jeho případ nedá jednoduše zavrhnout. K. se tak ocitá v bezvýchodné situaci, kdy se musí domáhat práce, kterou mu nikdo neslíbil a kterou mu nikdo nechce odebrat. Vesnice mu odmítá dokonce poskytnout nocleh a každý pokus o kontakt se zámkem se rozplyne v nejasných odkazech na instance, které zůstávají mimo dosah. Právě tato situace tvoří základ děje i celé atmosféry filmu.
Kafkova nedokončená kniha a její cesta k filmové adaptaci
Předlohou je Kafkův román Zámek, který vyšel v roce 1926 jako nedokončený text a stal se jedním z nejznámějších Kafkových děl. Noelte však nevycházel jen z knihy samotné. Jeho filmový scénář se opírá o divadelní adaptaci Maxe Broda, kterou sám Noelte inscenoval už v roce 1953. Film proto nese stopy dlouhé režisérovy zkušenosti s materiálem a také jeho smyslu pro dialog, jenž v knize tvoří podstatnou část napětí. Kdo román zná, najde v něm důvěrně známé scény, kdo ne, dostane srozumitelný vstup do Kafkova světa.
Rudolf Noelte a Maximilian Schell jako dvojice autorů
Režisér Rudolf Noelte se narodil roku 1921 v Berlíně a zemřel roku 2002 v Garmisch-Partenkirchenu. Pro kino natočil jen tento jediný film a divadelní kořeny jsou na něm znát, vždyť Brodovu verzi Zámku inscenoval už v roce 1953. Mezi jeho další práce se řadí například Draußen vor der Tür z roku 1957 nebo Dantons Tod z roku 1981. Scénář napsal společně s Maximilianem Schellem, který se podílel také na produkci a zahrál si hlavní roli. Vznik filmu tedy stál na spolupráci dvou umělců, kteří chtěli Kafkovo dílo převést na plátno bez zbytečných ústupků divákovi a se zřetelným důrazem na slovo i herce.
Obsazení od Friedy po úředníka Bürgela
Schell hraje K. a drží film téměř celý na svých bedrech, což festivalový text výslovně označuje za jednu z hlavních předností snímku. Cordula Trantow, manželka režiséra, ztvárnila Friedu, jejíž vztah ke K. patří k pokusům hrdiny najít ve vsi oporu. Helmut Qualtinger hraje úředníka Bürgela, Friedrich Maurer starostu a Trudik Daniel hostinskou. V dalších rolích se objevují Else Ehser jako Mizzi, Georg Lehn jako Barnabáš a Martha Wallner jako Amálie. Českému divákovi bude povědomá Iva Janžurová, která si zahrála Olgu, a její účast dodává filmu zvláštní pouto k domácí kinematografii.
Natáčení na štýrském zámku a skromné prostředky
Film se natáčel od 9. listopadu 1967 do 8. března 1968 na zámku Bertholdstein ve Štýrsku v Rakousku a v jeho okolí. Podle dobového článku v časopise Der Spiegel z března 1968 stála celá produkce zhruba tři miliony západoněmeckých marek a tvůrci měli potíže najít producenta, takže produkci nakonec vzali na sebe Noelte se Schellem. Výpravu navrhli Hertha Hareiter a Otto Pischinger, kostýmy Walter Schulze-Mittendorf, pro něhož to byl poslední kinofilm. Reálné prostředí zámku a vsi dodává příběhu věrohodný, a přitom nepřívětivý rámec.
Kamera, střih a hudba
Obraz natočil Wolfgang Treu, který za kameru získal německou filmovou cenu a Filmband in Gold, předanou 23. června 1968. Střih připravila Dagmar Hirtz, zvuk má na starosti Oskar Haarbrandt. Hudbu složil Herbert Trantow, otec herečky Corduly Trantow. Film je barevný a trvá zhruba osmdesát osm minut, což je na Kafkovu látku poměrně úsporná stopáž. Výtvarná stránka drží film v chladné, střízlivé rovině, v níž se z obyčejných místností a ulic stávají místa, kde se nikdo necítí doma.
Cannes, které nedoběhlo, a premiéra v Benátkách
Zámek byl zařazen do hlavní soutěže festivalu v Cannes v roce 1968, který však musel být kvůli studentským nepokojům v Paříži předčasně ukončen. Stejný osud postihl i filmy tří českých režisérů, Formana, Němce a Menzela, které byly v téže soutěži. Film měl premiéru na festivalu v Benátkách 4. září 1968, v New Yorku ho poprvé uvedli 9. března 1969 a v Německu se dostal do distribuce až 31. srpna 1971. Karlovarský festival ho v roce 2024 zařadil do sekce věnované Kafkovi ve filmu.
Jak byl snímek hodnocen
Dobová i pozdější kritika byla rozdělená. Německý Lexikon des Internationalen Films ocenil pečlivé detaily a obrazy, ale vytkl inscenaci přílišnou divadelnost. Časopis Cinema označil herecké výkony za velmi dobré, zároveň však film za těžkopádný. Britský kritik Leslie Halliwell mluvil o částečně zdařeném pokusu zfilmovat nedokončené Kafkovo dílo. Tyto výhrady nejsou překvapivé, protože právě divadelní stylizace a pomalý rytmus patří k základním rysům filmu, a kdo je přijme, najde v nich spíše důslednost než slabinu.
Moc úředníků a tragikomická groteska
Hlavním tématem je moc, která se projevuje prostřednictvím byrokracie a hierarchie, aniž by se kdy ukázala v konkrétní podobě. Film podle festivalového textu zachytil tuto hrozivou sílu i komické a tragikomické vrstvy, které jsou pro Kafku zásadní. K. se snaží jednat logicky, zatímco jeho okolí odpovídá formulemi, odkazy a protichůdnými vysvětleními. Vzniká tak groteskní svět, v němž lidé ze zvyku tvrdí, že rozumějí pravidlům, jež nikdo nikdy neviděl napsaná. Právě v tomto napětí mezi absurditou a vážností spočívá hlavní síla adaptace.
Pro koho je Zámek vhodný a proč stojí za pozornost
Film osloví především čtenáře Kafky a diváky, kteří mají rádi pomalejší, dialogově vedené příběhy s výrazným hereckým středem. Není to dílo, které by se snažilo zrychlit nebo vysvětlit vše, co kniha nechává otevřené, a právě to je jeho předností. Schellův výkon, pečlivá kamera a respekt k předloze z něj dělají důstojnou adaptaci, která se vyplatí i dnes. Kdo chce srovnat různá zpracování Kafkových románů, najde zde jeden z nejpřímějších a nejméně kompromisních příkladů.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
„Babičky dobíjejte přesně!“
Muži v černém: Globální hrozba
Machete zabíja
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Modrá laguna
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Mumie: Hrob Dračího císaře
Lara Croft – Tomb Raider: Kolébka života
Husí kůže 2: Ukradený Halloween
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář