Kde sledovat Británie z výšky: Pevnosti online

Dokument Británie z výšky: Pevnosti z roku 2007 je online ke zhlédnutí na iPrima (Prima+), takže se k němu dostanete přímo z domova a můžete si ho pustit v celé jeho 47minutové stopáži na jeden zátah. Jde o britský dokumentární a historický snímek, který bere téma opevnění z ptačí perspektivy a ukazuje, jak se na ostrovech během staletí měnilo to, čemu lidé důvěřovali jako ochraně před nepřítelem. Pokud vás zajímá krajina, architektura nebo vojenská historie, dostanete tu přehledný pohled, který nevyžaduje žádné předchozí znalosti a funguje i jako doplněk k výletům po hradech a památkách.

O čem dokument vypráví

Podle popisu se snímek věnuje vývoji pevností v Británii od nejstarších dob, kdy tu stála první hradiště, až po vyspělé opevnění 19. století a moderní vojenské základny. Rozsah je tedy opravdu široký a pokrývá téměř tři tisíciletí lidských obav z napadení. Hlavní myšlenka zní, že opevněná sídla neovlivňovala jen vojenské události, ale dějiny celé země, protože měla vliv na politické i společenské poměry. Dokument z toho dělá souvislý příběh, ve kterém jednotlivé epochy na sebe navazují a každá odpovídá na hrozbu, kterou ta předchozí ještě neznala.

Hradiště doby železné jako první pevnosti v krajině

Nejstarší britská opevnění mají podobu hradišť na návrších. Podle odborných přehledů vznikala první zhruba kolem roku 900 před naším letopočtem a řada z nich byla postavena v rozmezí let 800 až 700 před naším letopočtem. Většina hradišť byla opuštěna do roku 100 před naším letopočtem, ale některá se k obraně vrátila později. Příkladem je Cadbury Castle, který byl za římské okupace opuštěn a potom znovu osídlen jako útočiště před anglosaskými nájezdníky. Už tady je vidět princip, který se opakuje celými dějinami: vhodný terén, val a příkop, a když hrozba pomine, místo osiří, dokud ho nová doba zase nepotřebuje.

Římské pevnosti od Hadriánova valu po pobřeží

Římané v Británii vybudovali víc pevností než v téměř kterékoli jiné části říše. Hadriánův val doplňovalo šestnáct silných pevností, mezi nimi Birdoswald, Chesters a Housesteads. Od konce třetího století pak podél jižního a východního pobřeží vznikl řetěz nových, mohutnějších pevností označovaných jako pevnosti Saského pobřeží. Rozdíl je výmluvný. Dřívější stavby střežily hranici na severu, zatímco pozdější musely chránit břehy před hrozbou z moře. Opevnění tedy sleduje, odkud zrovna přichází největší nebezpečí, a právě tento posun je pro vývoj obranných staveb typický.

Rok 1066 a začátek věku hradů

Vítězství Normanů v bitvě u Hastingsu v roce 1066 se považuje za začátek věku hradu v Anglii. Dobyvatelé stavěli rychle a hodně, většinou šlo o zemní hrady typu motte and bailey, tedy o umělý pahorek s opevněným předhradím. Asi osmdesát procent hradů z tohoto období následovalo právě tento vzor. K takové stavbě stačilo jen málo vyučených řemeslníků a s pomocí místních lidí ji bylo možné zvládnout zhruba za jednu sezonu. Hrady sloužily k udržení dobyté země i k ovládnutí velšského pomezí, a proto jich vznikaly stovky a dodnes se jejich zbytky nacházejí v krajině.

Kamenné věže, které měly vydržet

Dřevo a hlína byly rychlé, ale kámen byl trvalý. Londýnská Bílá věž a hranatá věž v Colchesteru patří mezi první velké kamenné hrady. Do roku 1216 jich v zemi stálo kolem sta. Zdi dosahovaly obrovské tloušťky, v Doveru až přibližně sedm a čtvrt metru, a stavba byla drahá i zdlouhavá. Později ve dvanáctém století dřevěné věže na pahorcích postupně nahradily zděné plášťové věže. Je to dobrý příklad toho, jak každé zlepšení obrany reagovalo na způsob dobývání a jak se stavitelé učili od útočníků.

Hrady Eduarda I. ve Walesu

Po invazi do severního Walesu v roce 1277 nechal král Eduard I. postavit osm nových hradů: Aberystwyth, Builth, Beaumaris, Conwy, Caernarfon, Flint, Harlech a Rhuddlan. Měly silné věže, vzájemně se kryjící střílny a mohutné barbakány. Za většinu práce byl zřejmě odpovědný hlavní stavitel Jakub ze Svatého Jiří. Celý program stál nejméně 80 000 liber. Caernarfon byl navržen tak, aby připomínal Theodosiovy hradby Konstantinopole. Takové stavby ukazují, že pevnost mohla být nejen vojenským opěrným bodem, ale i politickým vzkazem, který místním připomínal, kdo v zemi vládne. Zhlédnout film Británie z výšky: Pevnosti můžete online na iPrima (Prima+).

Střelný prach mění pravidla

Střelné zbraně dorazily do Anglie ve dvacátých letech čtrnáctého století a do hradů se děla začala instalovat v šedesátých a sedmdesátých letech téhož století. Skotský Edinburgh koupil první dělo v roce 1384. Rané kanóny měly omezený dosah a nebyly příliš spolehlivé, takže se používaly hlavně k obraně. V patnáctém století byla řada hradů zanedbána a jen některé, například Windsor, Leeds nebo Rockingham, zůstaly pohodlnými sídly. V šestnáctém století už mohlo dělostřelectvo útočit, což vedlo k posilování pobřežních obran. Středověké hrady tak postupně ztrácely svůj původní vojenský smysl.

Viktoriánské pevnosti proti francouzské flotile

Na doporučení královské komise z roku 1860 začaly vznikat pevnosti známé jako Palmerstonovy pevnosti, pojmenované podle tehdejšího premiéra. Důvodem byly obavy z francouzského námořnictva. Stály například u Portsmouthu, Plymouthu, Doveru, Chathamu, na ostrově Wight, na Portlandu nebo na Alderney. Kritici jim říkali Palmerstonovy pošetilosti, protože hrozba z Francie během stavby slábla a technika děl rychle zastarávala. Přesto šlo o nejdražší stálý obranný systém v době míru, jaký tehdy Británie měla, a tím dobře ilustruje, jak velké částky země do pevností dokázala vložit.

Pohled shora, který odhalí půdorysy

Letecké záběry dávají tématu pevností výhodu, kterou nemá pěší návštěvník. Z výšky je vidět, jak se val a příkop vinou po kopci, jak se hradby přizpůsobují terénu a jak se kolem staveb rozprostírá okolní krajina. Půdorysy, které jsou při chůzi po zemi těžko čitelné, se z letadla složí do jasného obrazce. Podle popisu snímek spojuje letecké záběry s historickým komentářem, a právě to dává smysl. Obraz ukazuje tvar místa, komentář vysvětluje, proč má takový tvar a komu měl sloužit.

Moderní vojenské základny jako závěr oblouku

Popis pořadu končí u moderních vojenských základen, tedy u opevnění, které už nestojí jen na tloušťce zdí, ale na technice, organizaci a rychlosti reakce. Tím se uzavírá oblouk, který začal u zemních valů na kopcích. Zajímavé je sledovat, jak se měnil samotný pojem pevnosti. Z místa, kde se lidé skrývali, se stala součást širšího obranného systému, který chránil celé pobřeží nebo celé území. Dokument tak nabízí i širší úvahu o tom, jak technika proměňuje to, co považujeme za bezpečné místo.

Pro koho je tento dokument vhodný

Snímek o délce 47 minut osloví především diváky, které baví dějiny staveb a krajiny, ale nechtějí se prokousávat několikadílným cyklem. Hodí se také těm, kdo plánují cestu po britských hradech či pevnostech a chtějí si předem srovnat, proč vypadají tak, jak vypadají. Společné téma, tedy obrana a její proměny, drží celek pohromadě a umožňuje porovnávat velmi odlišné epochy. Dokument z roku 2007 patří mezi britské historické pořady a jeho síla je v přehlednosti a v pohledu z výšky.