Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 03.11.2026

Manželé z roku II

Film • 1971

Kategorie: Zábavné

Žánry: Komedie

Manželé z roku II je francouzsko-italsko-rumunská dobrodružná komedie Jeana-Paula Rappeneaua z roku 1971. Odehrává se roku 1793, kdy se Nicolas Philibert, Francouz žijící v Americe, vrací do vlasti, aby se rozvedl s odloučenou manželkou. V Nantes uprostřed revolučního teroru a královské vzpoury je ale opakovaně zatčen a vtažen do bojů. Hrají Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli a Sami Frey, hudbu složil Michel Legrand. Ve Francii film vidělo přes 2,8 milionu diváků.

Rozvod uprostřed revoluce

Příběh začíná roku 1793, kdy se Nicolas Philibert, Francouz žijící ve Spojených státech, vrací do vlasti. Chce získat rozvod se svou odloučenou manželkou Charlottou, aby se mohl znovu oženit. Dorazí ale do Nantes právě v době revolučního teroru a vzpoury příznivců krále, a místo jednoduchého podpisu se opakovaně ocitá v zatčení, před soudy a nakonec uprostřed povstání. Premisa spojuje intimní manželskou záležitost s dějinnou bouří a z toho vzniká komický kontrast: velké dějiny překážejí soukromému rozhodnutí, o němž hrdina netuší, že je mnohem složitější.

Jean-Paul Rappeneau a jeho scénáristé

Film režíroval Jean-Paul Rappeneau, který napsal scénář společně s Danielem Boulangerem, Mauricem Clavelem a Claudem Sautetem. Nápad vzešel z dobové rytiny zachycující lidi stojící ve frontě na rozvody poté, co je Republika povolila. Rappeneau popsal film jako francouzský western, který čerpá z dobrodružných eposů Anthonyho Manna a z komedií Ernsta Lubitsche. Tato dvojice vzorů vystihuje směs rozmachu a lehkosti, která film charakterizuje a odlišuje jej od dobových kostýmních snímků, jež se často berou příliš vážně.

Belmondo v roli hrdiny a hvězdy

Snímek vznikl jako hvězdná příležitost pro Jeana-Paula Belmonda, který hraje Nicolase Philiberta a po boku Marlène Jobert. Belmondo dokáže být naráz akční hrdina, šprýmař a zmatený manžel, a film mu dává prostor ukázat všechny tři polohy. Jeho postava se nikdy nepřestane tvářit, že všechno má pod kontrolou, což je zdrojem humoru, a divák mu fandí i ve chvílích, kdy dělá špatná rozhodnutí. Právě tato lehkost byla důvodem, proč film působil jako nenáročná, ale chytrá zábava.

Charlotte, Pauline a další postavy

Marlène Jobert hraje Charlottu, manželku hlavního hrdiny, která je zapletená s royalistickým vůdcem Henrim de Guérande, jehož hraje Sami Frey. Laura Antonelli se objevuje jako Pauline de Guérande, Michel Auclair jako princ, Julien Guiomar jako lidový zástupce a Pierre Brasseur jako Charlottin otec Gosselin. Charles Denner ztvárnil Nicolasova společníka na cestě a Patrick Préjean postavu Saint-Aubina. Ve vedlejších rolích se objevili také Patrick Dewaere a Henri Guybet a vypravěčem je Jean-Pierre Marielle. Obsazení je nadprůměrně bohaté na významná jména.

Natáčení v Rumunsku a ve Francii

Natáčení začalo 3. srpna 1970. Producent Alain Poiré zvolil Rumunsko kvůli nižším nákladům a rumunské lokace zahrnovaly Brašov a Feldioaru. Ve Francii se natáčelo například v Moret-sur-Loing, Compiègne, Châteauneuf a v zámku Vaux-le-Vicomte. Film vznikl ve spolupráci společností Gaumont, Rizzoli Film a rumunského studia Studioul Cinematografic Bucuresti. Produkce se zpozdila o devět týdnů a Rappeneau musel zrychlit francouzskou část natáčení. Herci dokonce vstoupili do stávky kvůli smluvním hodinám poté, co byla v rozvrhu ponechána složitá akční scéna. Přesto výsledek působí lehce a elegantně.

Kamera, střih a výprava

Kameramanem byl Claude Renoir, střih má na starosti Pierre Gillette a produkci zajistil Alain Poiré. Scénografii navrhl Alexandre Trauner, který se podílel kresbami, a na místě ji řídil Willy Holt. Takto zkušený tým umožnil spojit rozsáhlé kostýmní scény s rychlým tempem komedie. Film přitom nepůsobí jako muzejní rekonstrukce: prostředí je živé a kamera se pohybuje spolu s postavami, takže honičky, útěky a bitevní scény nemají pocit studiové strnulosti a divák má dojem pohybu.

Hudba Michela Legranda

Hudbu složil Michel Legrand, který dirigoval orchestr o sedmdesáti hudebnících. Jeho partitura podtrhuje dobrodružný rozměr příběhu a zároveň zdůrazňuje komické okamžiky, takže film se pohybuje mezi parodií a poctou dobrodružnému žánru. Sedmdesátičlenný orchestr ukazuje, že tvůrci chtěli látku zpracovat v plném formátu velkého dobrodružného filmu a nespokojili se s komorním pojetím komedie. Hudba tak doplňuje výrazné herectví a vizuální stránku a pomáhá udržet rytmus snímku, v němž se honičky a dialogy střídají velmi rychle.

Revoluce jako předmět humoru

Komedie se vysmívá Revoluci i jejím odpůrcům. Lidový zástupce ve filmu vychází z postavy Jeana-Baptista Carriera, který vládl v Nantes během teroru. Film někdy bývá označován za protirevoluční, ale historik Laurent Bihl v roce 2025 tvrdí, že se nepřiklání k žádné straně a republikány, royalisty i lid zobrazuje s kritickou sympatií. Humor tedy není výsměchem jedné strany, ale reakcí na nesmyslnost fanatismu. Název odkazuje na vojáky roku II., tedy odvedence ze všeobecného náboru v roce 1793.

Úspěch a ohlas kritiky

Film byl ve Francii obrovským úspěchem a vidělo jej více než 2,8 milionu diváků. V Itálii se v sezóně 1971 až 1972 umístil na 43. místě v tržbách. Francouzská kritika jej ocenila jako prvotřídní zábavu a Jean de Baroncelli v deníku Le Monde jej označil za mimořádně příjemný. Elisabeth Vincentelli z The New York Times jej později nazvala temperamentní komedií o manželství ve stylu screwballu. Recenze z roku 2025 pochválila tempo i herecké výkony, ale kritizovala jednorozměrně pojatou postavu Jobertové.

Pro koho je film vhodný a celkové zhodnocení

Manželé z roku II se hodí pro diváky, kteří mají rádi kostýmní dobrodružné komedie, klasické francouzské filmy sedmdesátých let a herectví Jeana-Paula Belmonda. Nabízí rychlé tempo, vtipné situace a bohaté obsazení, k tomu dobové reálie a hudbu, která zůstane v paměti. Nečekejme historicky věrnou rekonstrukci, jde o nadsázku a lehce pohádkovou frašku. Jako zábavný a elegantní kus francouzské filmové tradice si však film právem drží místo mezi oblíbenými komediemi své doby.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.