Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 01.11.2026
Přebytečný člověk
Film • 2001
Přebytečný člověk je celovečerní debut italského režiséra Paola Sorrentina z roku 2001. Příběh se odehrává v osmdesátých letech a sleduje dva muže jménem Antonio Pisapia, jejichž životy běží odděleně, ale nápadně paralelně. Jeden je zpěvák, druhý fotbalista a oba čelí úpadku kariéry. Toni Servillo a Andrea Renzi hrají hlavní role v komediálním dramatu, které je volně inspirováno osudy dvou slavných Italů. Film se promítal na festivalu v Benátkách a trvá sto minut.
Dva muži stejného jména a dva padající osudy
Film vypráví o dvou mužích, kteří mají stejné jméno Antonio Pisapia, ale žijí odlišné životy. Jeden je populární zpěvák, druhý fotbalista. Příběh se odehrává v osmdesátých letech a oba hrdinové se potkávají s tím, že jejich kariéry začínají klesat. Sorrentino staví vyprávění na paralelách. Divák sleduje, jak se dva odlišní lidé ocitají v podobných situacích, a díky tomu vzniká pocit osudové symetrie, která nemá jednoduché vysvětlení.
Debut Paola Sorrentina
Přebytečný člověk je prvním celovečerním filmem Paola Sorrentina, který ho napsal i režíroval. Pozdější režisérova díla, jako Il Divo nebo Velká nádhera, získala mezinárodní pozornost a Velká nádhera byla oceněna Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. V debutu jsou už patrné základní rysy jeho stylu, tedy smysl pro vizuální kompozici, ironii a zájem o postavy na okraji slávy. Film tak slouží jako zajímavý pohled do počátků autora.
Neapol osmdesátých let
Děj je zasazen do Neapole, města s výraznou atmosférou, které ve filmu hraje důležitou roli. Sorrentino zachycuje prostředí hudebních klubů, fotbalových stadionů a rodinných setkání, v nichž se mísí vášeň a melancholie. Osmdesátá léta jsou vykreslena s oblečením, hudbou a ulicemi, které odpovídají době. Díky tomu je příběh zakotven v konkrétním místě a čase, i když jeho témata mají obecnější platnost.
Toni Servillo jako zpěvák Tony Pisapia
Toni Servillo hraje zpěváka, který se dříve těšil úspěchu, ale jeho sláva pomalu bledne. Servillo je hercem, který s Sorrentinem spolupracoval i v pozdějších filmech, a v tomto debutu předvádí postavu pyšného, zároveň zranitelného umělce. Jeho výraz kombinuje sebevědomí a nejistotu, takže divák cítí tragikomiku člověka, který se dívá, jak mu uniká svět, jenž byl kdysi jeho.
Andrea Renzi a fotbalista na sestupu
Druhého Antonia Pisapiu hraje Andrea Renzi. Jeho postava je fotbalista, jehož kariéra jde dolů, přestože měl k vrcholu blízko. Renzi předvádí střídmý, vnitřně napjatý výkon a ukazuje sportovce, který ztrácí půdu pod nohama. Obě role jsou vedeny paralelně, takže se vzájemně zrcadlí a komentují. Teprve při sledování obou osudů vyniká, jak jsou si ti dva muži přes rozdílné profese podobní.
Skutečné inspirace a volná předloha
Podle programu vídeňského festivalu Viennale vychází film volně z příběhů dvou slavných Italů, hudebníka Franca Califana a fotbalisty Agostina Di Bartolomeie. Nejde ale o životopisný film, autor si postavy upravil po svém a přenesl je do fikčního příběhu. Inspirace slouží jako pozadí pro úvahu o tom, co se stane s lidmi, kteří se ocitnou na vrcholu veřejného zájmu a pak ho ztratí.
Hudba a vizuální styl
Kameramanem filmu byl Pasquale Mari a hudbu složil Pasquale Catalano. Obraz je pečlivě komponovaný a ukazuje tendenci k stylizaci, která se u Sorrentina objevuje i později. Hudba pomáhá vystihnout atmosféru osmdesátých let a zároveň podtrhuje melancholii příběhu. Společně vytvářejí zvláštní směs ironie a smutku, která z komediálního dramatu dělá víc než obyčejnou satiru na slávu.
Témata: sláva, úpadek a zbytečnost
Název odkazuje na člověka, který je navíc, tedy přebytečný, a film se ptá, co se stane s lidmi, kteří přestanou být potřební. Oba hrdinové zjišťují, že veřejnost zapomíná rychle a že pád je často tišší než vzestup. Sorrentino nepsal moralitu, spíš sleduje, jak se postavy vyrovnávají se ztrátou významu. Tuto otázku klade s lehkostí i smutkem, což z filmu dělá zamyšlení o pomíjivosti úspěchu.
Pro koho je film a celkový dojem
Přebytečný člověk osloví diváky, které zajímá počátek tvorby významného italského režiséra a kteří oceňují autorské komediální dramata. Hodí se i pro ty, kdo mají rádi Servillovy výkony. Je pomalejší a méně dostupný než pozdější Sorrentinovy filmy, ale odměňuje pozornost zajímavou strukturou a výraznou atmosférou. Jako debut je to sebejistý a nápaditý začátek kariéry, který stojí za pozornost.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Muži v černém: Globální hrozba
„Babičky dobíjejte přesně!“
UglyDolls
Doporučené
Půlnoc v Magnólii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář