Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář
Film • 1949
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář je československá filmová komedie Martina Friče z roku 1949, která paroduje sentimentální příběhy o chudé dívce hledající štěstí. Elén, dcera z lesní chaloupky, utíká do města, kde potká milionáře Reného Skalského. Hrají Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová a Otomar Korbelář, hudbu složil Julius Kalaš. Film je černobílá parodie s barevným závěrem, v němž Nový vysvětluje smysl žertu.
Parodie na sentimentální příběhy o štěstí
Film se vysmívá oblíbeným sentimentálním příběhům o chudé dívce, která nakonec najde štěstí a bohatého muže. Takové příběhy plnily československá kina ve třicátých letech i za protektorátu a Pytlákova schovanka s nimi zachází s nadsázkou. Děj sám je záměrně přehnaný, plný náhod, omylů a velkých gest, a diváci tak mohou současně sledovat romantický příběh i jeho vtipnou kritiku. Parodie tu nevzniká jen z jednotlivých scén, ale z celkové stavby, která vypráví klasický příběh záměrně jako kýč.
Elén z lesní chaloupky
Hlavní hrdinka Elén žije v lesní chaloupce a o svých jedenadvacátých narozeninách se dozví, že je nemanželské dítě. Když jí hrozí nucený sňatek související s pytláctvím jejího otčíma, uteče do města. Ve vlaku okouzlí zpěvem milionáře Reného Skalského, ale neprozradí mu své jméno. V městě se poté uchytí jako manikúra. Elénin příběh se vyvíjí podle přísných pravidel žánru, tedy od chudoby přes nedorozumění po šťastný konec, a film je všechny pečlivě přehrává.
Martin Frič a tým tvůrců
Režisérem byl Martin Frič, jeden z nejvýznamnějších českých režisérů. Námět i scénář napsali Rudolf Jaroš, Josef Neuberg, Milan Noháč a František Vlček. Hudbu a písně složil Julius Kalaš. Kameramanem byl Karel Degl, střih obstaral Jan Kohout a kostýmy navrhli Adolf Wenig, Marie Jindrová a Erna Veselá. Film vznikl ve Československém státním filmovém studiu. Skupina autorů dala parodii jednotný humorný tón, který se drží od začátku do konce.
Herecké obsazení
René Skalský je v podání Oldřicha Nového, Elén i její matku v mládí hraje Hana Vítová a starší Bětušku Hadrbolcovou hraje Ella Nollová. Otomar Korbelář vystupuje jako pytlák, otčím a hrabě Jan Dubský, Theodor Pištěk hraje továrníka Richarda Skalského a Zdeněk Dítě houslistu Pavla Sedloně. Bohumil Machník hraje sluhu Boltona, Vítězslav Vejražka ředitele divadelní agentury Malhorna a Arnold Flögl herce Jana Baladu. Eman Fiala je učitel zpěvu Leonardo Bianchini. Herci hrají s přehnanou vážností, což se pro parodii hodí. Právě to, že nikdo z nich nemrkne na diváka, dělá komické situace účinnějšími než otevřená grimasa, a Nový s Vítovou tak nesou humor i melodrama zároveň.
Obtížné vztahy a omyly
Elén uvidí Reného s herečkou a mylně usoudí, že jde o jeho milenku. Z uražené hrdosti přijme nabídku k sňatku od houslisty Pavla Sedloně. René po jejím odmítnutí přijde o jmění a onemocní při psaní libreta k operetě. Elén mu zpěvem u lůžka zachrání život. Teprve potom se zjistí, že její manželství s Pavlem není platné, a pár se může spojit. I ostatní postavy dostanou šťastný konec. Toto schéma je v parodii záměrně přehnané a poskytuje komediální prostor.
Černobílý film s barevným závěrem
Film byl natočen jako černobílý ještě před únorem 1948. Později k němu přibyl barevný závěr, ve kterém Oldřich Nový vysvětluje, že tvůrci chtěli zesměšnit vše falešné, co se v podobných filmech objevovalo. Tento dodatek mění vnímání snímku, protože ho přímo označuje jako satiru. Zároveň je zajímavým dokladem doby, v níž musela komedie explicitně vyložit svůj záměr. Pro diváky dnešní doby je to cenný vhled do způsobu, jakým se v poválečném Československu pracovalo s žánrovou parodií.
Hudba a písně
Skladatel Julius Kalaš napsal pro film hudbu i písně. Zpěv je v ději důležitý, protože Eléniným zpěvem se rozbíhá příběh ve vlaku i jeho vyvrcholení u nemocničního lůžka. Hudební čísla parodují operetní a melodramatický styl, což se hodí k celkovému tónu. Film je i jako komedie přirozeně muzikální, a proto ho lze označit také za filmový muzikál. Hudba přitom neslouží jen jako ozdoba, ale nese vtip, kterým tvůrci zesměšňují převzaté žánrové postupy.
Ohlas u diváků
Film měl v Československu velký divácký úspěch. Podle Lexikonu českého filmu z roku 1996 ho vidělo asi 4,443 milionu diváků. Podle zdroje z roku 1956 ho navštívilo zhruba 1,7 milionu lidí také v polských kinech. Premiéra se konala 1. dubna 1949. Takové číslo ukazuje, že humor snímku oslovil široké publikum a že se parodie na sentimentální filmy ujala. Dodnes patří k rozpoznatelným titulům české filmové komedie a k častým připomínkám Martina Friče.
Pro koho se film hodí a zhodnocení
Film si užijí zájemci o klasickou českou komedii a o filmovou historii čtyřicátých let, kteří ocení nadsázku a herecké umění Oldřicha Nového. Hodí se i pro rodinné sledování, protože humor je laskavý a nenásilný. Kdo hledá moderní tempo, může být překvapen pomalejším vyprávěním, ale parodie na kýč funguje i bez znalosti předlohy. Jako dokument doby a jako dobře vymyšlená satira si Pytlákova schovanka zaslouží místo mezi osvědčenými českými filmy.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Muži v černém: Globální hrozba
„Babičky dobíjejte přesně!“
UglyDolls
Doporučené
Půlnoc v Magnólii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář