Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 02.11.2026
V Římě na place byla legrace
Film • 1966
V Římě na place byla legrace je britsko-americká hudební komedie z roku 1966, kterou natočil Richard Lester. Vychází z broadwayského muzikálu z roku 1962 s hudbou Stephena Sondheima, který se inspiroval frašky římského dramatika Plauta. V antickém Římě za vlády císaře Nerona se otrok Pseudolus snaží získat svobodu tím, že pomůže svému mladému pánovi získat dívku od sousedů. Hlavní roli hraje Zero Mostel, po jeho boku Phil Silvers, Jack Gilford a Michael Crawford. Buster Keaton v něm měl poslední filmovou roli. Ken Thorne získal Oscara za hudbu.
Otrok, který chce svobodu
Příběh se odehrává v Římě za vlády císaře Nerona a jeho hlavní postavou je otrok Pseudolus. Chce si koupit svobodu a v tom mu má pomoci jeho pán Hero, naivní syn Senexe, který se zamiloval do dívky Philie z vedlejšího domu patřícího obchodníku s otroky Marcusi Lycovi. Pseudolus slíbí pomoc výměnou za svobodu. Tato výchozí zápletka je klasickým schématem frašky, v níž chytrý sluha manipuluje s osudy okolí. Právě chytrost a drzost hlavního hrdiny dávají filmu rytmus.
Fraška v několika vrstvách
Dívka Philia už byla prodána chvástavému vojákovi Milesi Gloriosovi, který se vrací z Kréty, aby si ji vzal. Pseudolus zkouší plán za plánem. Nejprve se pokusí dívku koupit, a když to selže, vymyslí, že Philia onemocněla morem z Kréty a musí být izolována v domě Senexe. Z toho vznikne řetěz záměn, převleků a honiček, v němž se postavy neustále míjejí. Komedie se opírá o fyzický humor, rychlé tempo a nesmyslné situace. Divák nemá čas přemýšlet a baví se nad tím, jak se všechny nitky zamotávají.
Od Plauta k Broadwayi
Námět vychází z broadwayského muzikálu z roku 1962, jehož hudbu a texty napsal Stephen Sondheim a libreto Burt Shevelove a Larry Gelbart. Muzikál se inspiroval frašky římského dramatika Plauta, konkrétně hrami Pseudolus, Miles Gloriosus a Mostellaria. Filmový scénář napsali Melvin Frank a Michael Pertwee. Pro film bylo potřeba příběh zhutnit a přizpůsobit filmovému jazyku. Výsledek proto spojuje divadelní předlohu s dynamikou kina.
Richard Lester u kamery
Režisérem byl Richard Lester, který se předtím proslavil filmy s Beatles. Vybrán byl poté, co se zvažovali i jiní režiséři, mezi nimi Charlie Chaplin, Orson Welles a Mike Nichols. Podle zdrojů to byl Zero Mostel, kdo Lestera zvolil. Lester přinesl svižný, často rychle sestříhaný styl, který film odlišuje od klasických muzikálových adaptací. Kritici poznamenali, že tento přístup občas zastiňuje samotné písně, ale zároveň dodává filmu osobitost a energii.
Zero Mostel a hvězdné obsazení
Pseudola hraje Zero Mostel, který roli už ztvárnil na Broadwayi. Marcuse Lyca hraje Phil Silvers, Hysteria Jack Gilford, který se rovněž vrací z jeviště, a Hera Michael Crawford. Senexe hraje Michael Hordern a Philii Annette Andre. Patricia Jessel hraje Dominu. Další role obsadili Alfie Bass nebo John Bluthal. Herecké obsazení spojuje jevištní zkušenost s britskou komediální tradicí, takže humor funguje nejen v dialozích, ale i v mimice a pohybu.
Poslední role Bustera Keatona
Zvláštní místo mezi herci má Buster Keaton, který hraje Erronia a pro něhož šlo o poslední filmovou roli ve věku sedmdesáti let. Podle dostupných údajů byl během natáčení nemocný rakovinou, o čemž nevěděl, a zemřel osm měsíců před uvedením filmu. Mnoho kaskadérských kousků zvládl sám, například pád ze stromu v honičce, zatímco v běžeckých scénách ho zastupoval Mick Dillon. Pro milovníky němé komedie je jeho přítomnost nesmírně cenná.
Natáčení v Madridu
Film se natáčel od září do listopadu 1965 v madridských studiích Samuela Bronstona, na dekoracích po filmu Pád římské říše, a také v okolí Madridu. Španělsko tak nahradilo italské lokace. Podle zdrojů Phil Silvers trpěl vážným zánětem oka a nevoněl si natáčením, takže se rád vrátil na Broadway. Kameramanem byl Nicolas Roeg, pozdější režisér filmů Performance nebo Don't Look Now. Kostýmy a výpravu navrhl Tony Walton, který pracoval i na broadwayské verzi.
Hudba a písně
Sondheimovy písně upravil pro film Ken Thorne, který předtím pracoval s Beatles na filmu Help! Ve filmu zazní například Comedy Tonight, Lovely nebo Everybody Ought to Have a Maid. Sedm písní z broadwayské verze bylo vypuštěno. Úpravu oceněla Akademie, protože Thorne získal Oscara za nejlepší hudební úpravu. Choreografii zajistili George a Ethel Martinovi. Animované závěrečné titulky vytvořil Richard Williams a dodnes patří k nejroztomilejším detailům filmu.
Přijetí a ocenění
Film byl uveden v New Yorku 16. října 1966. Na Rotten Tomatoes dosáhl asi 86 procent kladných recenzí z 22 hodnocení. Variety ho označila za svižný a sofistikovaný, Los Angeles Times za sprostou rozjařenou jízdu a New Yorker jej většinu času sledoval se smíchem. Britský Monthly Film Bulletin jej nazval zvláštním, dobromyslným chaosem. Film byl nominován na Zlatý glóbus a Thorne získal Oscara. Ohlasy tedy nebyly jednotné, ale převážně příznivé.
Pro koho se film hodí a celkové zhodnocení
V Římě na place byla legrace se hodí pro diváky, kteří mají rádi klasické komedie, hudební filmy a absurdní humor. Je to energická, bláznivá podívaná se skvělými herci a hudbou, jejíž tempo nenechá nikoho znudit. Pro fanoušky Bustera Keatona je to navíc vzácná příležitost spatřit ho naposledy na plátně. Jde o vtipnou a nápaditou adaptaci, která svou odvahou i lehkostí vyniká a nabízí zábavu, kterou lze sdílet s mnoha generacemi.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Muži v černém: Globální hrozba
„Babičky dobíjejte přesně!“
UglyDolls
Doporučené
Půlnoc v Magnólii
Taxi 4
Nahoru, dolů
Po čem muži touží 2
Prodám šéfa, zn. spěchá
Cable Guy
Garfield ve filmu
Happy Feet 2
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář