Panda, která se do kung-fu nehodí, a přesto o něm sní
Hrdina filmu Po je velký, neohrabaný a lenivý, takže na první pohled stojí na opačném pólu než všichni, kdo ve světě bojových umění něčeho dosáhli. Pracuje v nudlové restauraci svého otce, miluje jídlo a ve volných chvílích sní o tom, že se jednou stane bojovníkem po boku svých idolů. Právě ten rozpor mezi tím, jaký je, a čím chce být, dává filmu základní energii. Divák se s hrdinou snadno ztotožní, protože každý někdy touží po něčem, k čemu se zdánlivě nehodí, a tvůrci s touto myšlenkou pracují hravě a s laskavostí.
Údolí klidu a svět starověké Číny
Děj se odehrává v malebném údolí, kde se život řídí tradicí a bojová umění mají zvláštní místo. Domky s červenými střechami, hory zahalené mlhou a schody vedoucí ke chrámu vytvářejí kulisu, která vypadá jako oživený obraz. Za vzhledem stojí podle dostupných informací dlouhé studium čínského malířství, sochařství, architektury a kung-fu filmů, které provedli výtvarníci Raymond Zibach a Tang Heng. Film tak není jen parodií, ale poctou kultuře, ze které čerpá, a to je cítit v každém záběru.
Dračí bojovník, který má být někdo jiný
Zlom nastává ve chvíli, kdy je při slavnostním výběru Dračího bojovníka zvolen právě Po. Mistr Oogway, moudrá stará želva, se rozhodne bez vysvětlování, zatímco ostatní jsou zaskočeni, zejména přísný učitel Šifu a pětice uznávaných bojovníků, kteří na titul čekali celý život. Odtud se příběh rozjíždí jako komedie o nepochopení, v níž se každý snaží zbavit nechtěného nováčka. Film přitom dlouho udržuje otázku, zda byla volba omyl, nebo dokonalé rozhodnutí.
Mistr Šifu a pětice bojovníků
Strohého učitele Šifua namluvil Dustin Hoffman, který mu dává mrzutý, ale lidský tón. Pětici bojovníků tvoří Tigress, Monkey, Mantis, Viper a Crane, jimž propůjčili hlasy Angelina Jolie, Jackie Chan, Seth Rogen, Lucy Liu a David Cross. Každý z nich má jiný styl boje, jiné povahové rysy a jiný vztah k Po, takže se jejich postavy snadno rozlišují. Obsazení patří k nejhvězdnějším v celé animované produkci té doby a hlasy často přispívají ke komediálním momentům.
Tai Lung, protivník s osobní historií
Hlavním záporákem je sněžný leopard Tai Lung, jemuž hlas propůjčil Ian McShane. Není to nahodilý padouch. Jde o bývalého žáka, který se cítil poškozen a dlouhá léta strávil v nedobytném vězení. Jeho útěk dává příběhu naléhavost a tlak času, protože Po má sotva čas se vůbec něco naučit. Film zároveň naznačuje, že konflikt mezi Tai Lungem a mistrem má kořeny v minulosti, což nechává protivníka víc než jen nepřítelem, kterého je třeba porazit.
Humor, který funguje pro děti i dospělé
Jack Black namluvil Po s typickým nadšením a spontánností. Hravé vtipy, slapstick i slovní humor se střídají s momenty, kdy se Po musí vyrovnat s tím, že ostatní mu nevěří. Film se nebojí využít situace, v níž je panda nešikovná, a přitom ji nikdy nezesměšňuje. Rodiče ocení drobnosti určené starším divákům, zatímco děti sledují gagy a souboje. Právě tato vrstevnatost je jedním z důvodů, proč film vzbudil u různých generací příznivou odezvu.
Souboje s citem pro choreografii
Akční scény jsou stavěny tak, aby byly čitelné, dynamické a vtipné zároveň. Animátoři podle dostupných informací absolvovali šestihodinový kurz kung-fu, aby pohyb postav působil přesvědčivěji. Kamera se pohybuje plynule, souboje mají rytmus a využívají prostředí, ať jde o schody, mosty, nebo nudlové misky. Vznikají tak scény, na které se pamatuje i po letech, a to nejen díky nápadům, ale také díky humoru, který z bojů dělá hravé divadlo.
Hudba Hanse Zimmera a Johna Powella
Hudební složku vytvořil Hans Zimmer, který podle dostupných zpráv navštívil Čínu, aby poznal její kulturu, a při nahrávání spolupracoval s Čínským národním symfonickým orchestrem. Později se přidal John Powell. Výsledkem je partitura, která kombinuje orchestrální velkolepost s tradičními nástroji a dodává příběhu epickou dimenzi. Hudba pomáhá udržet souboje napínavé a dojemné chvíle upřímné, takže zvukový obraz je pro film stejně důležitý jako výtvarná podoba.
Vznik filmu a výtvarný styl
Práce na projektu začaly v roce 2004 a obsazení Jacka Blacka bylo oznámeno v září 2005. Původně měl film vzniknout jako parodie, ale spolurežisér John Stevenson prosadil příběh postavený na postavách a cestě hrdiny. Úvodní sekvence je kreslená ručně ve stylu čínského stínového divadla, zatímco zbytek je počítačová animace s výraznými barvami. Premiéra se konala na festivalu v Cannes 15. května 2008 a do amerických kin film vstoupil 6. června téhož roku.
Úspěch u diváků a pokračování
Kung Fu Panda se stal nejvýdělečnějším animovaným filmem roku 2008, když při rozpočtu zhruba 130 milionů dolarů vydělal podle dostupných zdrojů přibližně 631 milionů. Kritici chválili vtip, výtvarnou stránku i příběh. Úspěch vedl k dalším filmům: Kung Fu Panda 2 vznikl v roce 2011, třetí díl v roce 2016 a čtvrtý v roce 2024. Původní film ale stojí samostatně a nevyžaduje znalost ničeho dalšího, takže je ideálním vstupem do série.
Poselství o víře v sebe sama
Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a srozumitelná. Nezáleží na tom, jaký kdo je nebo jak ho vidí ostatní, protože skutečná síla vychází z víry ve vlastní schopnosti. Po se nemění v někoho jiného, ale využívá to, čím už je, a právě to z něj dělá hrdinu. Takové poselství je podáno bez moralizování, s humorem a s teplem. Proto film oslovuje rodiny s dětmi, a zároveň působí upřímně i na dospělé, kteří hledají příběh o odvaze.
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář