Stroj času, který vypadá jako sportovní auto
Většina filmů o cestování časem sází na laboratoře plné blikajících přístrojů, Návrat do budoucnosti ale vsadil na nízký stříbrný vůz s křídlovými dveřmi. Vynálezce Emmett Brown do něj vestavěl zařízení, které po dosažení rychlosti zhruba 140 kilometrů v hodině přenese posádku do zvoleného okamžiku v čase. Právě tahle směs všedního předmětu a bláznivého vynálezu dala filmu nezaměnitelný vzhled, který se okamžitě pozná i po čtyřech desetiletích. Podle dostupných informací měl být stroj původně něčím úplně jiným, a to velkou chladničkou, jenže tvůrci došli k závěru, že auto se dá snadno pohnout a dobře se vyjímá na plátně.
Marty McFly, kluk s kytarou a skateboardem
Hlavní hrdina Marty je obyčejný středoškolák z kalifornského Hill Valley, který miluje rock, hraje na kytaru a po městě se rád pohybuje na skateboardu. Nepatří k premiantům a se školou si dělá starosti, ale má dobré srdce a ke svému příteli Docovi chová upřímnou náklonnost. Michael J. Fox mu dává lehkost a komický timing, díky nimž je Marty sympatický, i když se občas chová unáhleně. Divák se s ním ztotožní hlavně proto, že není hrdinou z kovu. Je to kluk, který se v neznámé době musí spoléhat na vlastní rychlý úsudek a trochu štěstí.
Doc Brown, excentrik se zlatým srdcem
Emmett „Doc“ Brown v podání Christophera Lloyda je jedním z nejznámějších filmových vědců vůbec. Rozcuchaná hříva, rozšířené oči a nekonečná energie z něj dělají postavu, kterou nelze přehlédnout, a přesto za výstředností stojí skutečný zápal pro poznání. Má zvláštní vztah ke svému psovi, který se jmenuje Einstein, a k Martymu přistupuje spíš jako k mladšímu kolegovi než ke školákovi. Právě jejich přátelství, které by v reálném světě asi nikdo nečekal, tvoří citové jádro celého příběhu. Dokazuje, že zvědavost a odvaha mohou spojit lidi různého věku.
Hill Valley mezi osmdesátými a padesátými lety
Vymyšlené městečko Hill Valley slouží jako jeviště pro dvě různé epochy. Rok 1985 ukazuje jako dobu nákupních center, tenisek a syntezátorové hudby, rok 1955 jako svět jukeboxů, tanečních zábav a pomalejšího životního tempa. Příběh začíná na parkovišti u obchodního centra Twin Pines Mall a v obou časových rovinách se dál vrací ke stejným místům, jenže viděným jinýma očima. Stejné náměstí s hodinovou věží tak vypadá jako kus historie i jako kulisa současného života. Diváci rádi objevují drobné rozdíly a zároveň vnímají, že hlavní téma se odehrává mezi lidmi.
Rodiče, kteří se potkat nemají
Zápletka filmu se opírá o jednoduchý, ale nápaditý nápad. Marty se v minulosti setká s dospívajícími verzemi své matky Lorraine a otce George a zjistí, že jejich osudy se neprotnou samy od sebe. Lea Thompson hraje Lorraine jako zvědavou a odvážnější dívku, než jakou si Marty pamatuje, Crispin Glover dává Georgeovi neohrabanou plachost. Kolem nich se pohybuje sebevědomý rváč Biff Tannen, kterého hraje Thomas F. Wilson. Výsledkem je komedie omylů, v níž vtip vzniká z toho, že se syn musí starat o to, aby se zamilovali jeho vlastní rodiče.
Scénář psaný dvojicí Zemeckis a Gale
Příběh vymysleli režisér Robert Zemeckis a jeho dlouholetý spolupracovník Bob Gale. Stavba scénáře je pečlivá, protože drobné detaily z úvodu se později vrací v nečekaných souvislostech a divák má radost, když si jich všimne. Zemeckis dokázal vyvážit humor, napětí i dojetí tak, aby žádná složka nepřebila ostatní. Výroba se opírala o zázemí společnosti Amblin Entertainment Stevena Spielberga a o financování studia Universal Pictures. Kameru obstaral Dean Cundey, který filmu dal čistý, barevný vzhled, jenž odpovídá lehkému tónu příběhu.
Výměna v hlavní roli
K zajímavostem z natáčení patří, že Marty nebyl od začátku obsazen Michaelem J. Foxem. Původně byl vybrán Eric Stoltz a několik týdnů se s ním natáčelo, jenže Zemeckis došel k závěru, že pro roli nejde o to nejlepší řešení. Fox v té době hrál v televizním seriálu Family Ties a musel jednotlivé povinnosti kombinovat, takže podle dostupných zpráv pracoval na seriálu přes den a na filmu večer či o víkendech. Přetáčení záběrů prodloužilo výrobu a zvýšilo náklady, výsledek však ukázal, že riziko se vyplatilo.
Hudba Alana Silvestriho a píseň Huey Lewise
Zvukovou stránku filmu určují dva pilíře. Alan Silvestri napsal orchestrální partituru s dobrodružným, mírně bombastickým tónem, kterou lze rozpoznat po pár prvních taktech. K tomu přibyla píseň „The Power of Love“ v podání Huey Lewis and the News, která se stala hitem a pomohla popularitě filmu. Sám Huey Lewis se ve filmu objevuje v krátké roli porotce při soutěži kapel. Hudba tak není jen doprovodem, ale i součástí vyprávění, protože Marty je kytarista a rock hraje v příběhu důležitou roli.
Úspěch a místo v dějinách filmu
Do kin film vstoupil 3. července 1985 a stal se nejvýdělečnějším filmem toho roku. Podle různých zdrojů celosvětově vydělal zhruba 380 až 390 milionů dolarů při rozpočtu přibližně 19 milionů. Kritici vyzdvihovali příběh, humor i herecké obsazení a film získal Oscara a několik dalších ocenění, mezi nimi tři ceny Saturn a cenu Hugo. V roce 2007 ho Kongresová knihovna Spojených států vybrala k uchování v Národním filmovém registru. To je uznání, které se uděluje dílům s trvalou kulturní hodnotou.
Pokračování a širší svět značky
Na první film navázaly Návrat do budoucnosti II z roku 1989 a Návrat do budoucnosti III z roku 1990, které příběh rozšířily o další časové roviny. Z původního filmu vyrostla také celá řada doprovodných projektů, od videoher přes atrakce v zábavních parcích po animovaný seriál a divadelní muzikál. První díl ovšem zůstává uzavřeným celkem, který lze sledovat samostatně a bez předchozí znalosti čehokoli. Právě tato soběstačnost přispěla k tomu, že se k němu noví diváci snadno dostanou i dnes.
Proč film funguje i po desetiletích
Hlavním důvodem trvalé oblíbenosti je kombinace chytře vystavěného příběhu a postav, kterým divák věří. Technická stránka, od kostýmů po efekty, nese rukopis své doby, a právě to dodává filmu šarm. Hlavní myšlenka, že naše budoucnost není předem daná a lze ji ovlivnit vlastním jednáním, je srozumitelná kterékoli generaci. Film je přitom především zábavný, takže mu nevadí, že ho znají i lidé, kteří ho nikdy nesledovali. Proto se hodí pro rodinné večery stejně jako pro nostalgické vzpomínání.
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář