Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026
Pleasantville
Film • 1998
Pleasantville je fantasy komedie a drama z roku 1998, režijní debut Garyho Rosse. Dvojčata David a Jennifer se po hádce o televizi dostanou pomocí zvláštního ovladače do černobílého seriálu z padesátých let o dokonalé rodině Parkerových. Jejich přítomnost postupně narušuje uhlazený pořádek města a do něj pronikají emoce, zvědavost a barvy. V hlavních rolích hrají Tobey Maguire a Reese Witherspoon, po boku Joan Allen, Williama H. Macyho a Jeffa Danielse.
Rozbitý ovladač, který otevře dveře do seriálu
Dvojčata David a Jennifer se v roce 1998 pohádají o televizi a při tahanici rozbijí dálkový ovladač. Záhadný opravář jim dá do rukou jiný, výjimečný přístroj. Ten sourozence přenese do černobílého světa seriálu Pleasantville, idylického příběhu o rodině Parkerových z padesátých let. Z Davida a Jennifer se stanou Bud a Mary Sue a nastálo musejí hrát role, které nenapsali. Film hned na začátku nastaví kontrast mezi cynickou současností a městem, kde se všechno zdá až příliš v pořádku.
Město, kde nikdo nezná nic nového
Pleasantville je ukázkově čisté a předvídatelné městečko. Úloha lidí je dopředu daná, rodiny jsou spořádané a nic nenarušuje běžný den. Jakmile sourozenci začnou jednat po svém, v obyvatelích se probudí zvědavost a pochybnosti. Film tak nemluví jen o nostalgii. Ptá se, co by se stalo s lidmi, kteří nikdy nemuseli řešit nic nepříjemného. V obou hlavních postavách se přitom vyvíjí také sourozenecký vztah, protože každý z nich k nové realitě přistupuje jinak.
Gary Ross jako scenárista, producent a režisér
Scénář napsal, spoluprodukoval a natočil Gary Ross, pro kterého to byla režijní prvotina. Mezi producenty patřili také Jon Kilik, Robert J. Degus a Steven Soderbergh. Kameramanem byl John Lindley, střih dělal William Goldenberg a hudbu složil Randy Newman. Film vznikl ve společnosti Larger Than Life Productions a do kin ho uvedl New Line Cinema. Ross později řekl, že mu šlo o to, jak osobní potlačování vede k větší společenské represi a jak strach ze změny rodí ošklivé situace.
Barva, která vznikla v počítači
Nejpozoruhodnější je technické řešení. Film se natáčel celý barevně a pak se asi 163 tisíc políček 35mm materiálu naskenovalo a digitálně upravilo, aby zůstaly barevné jen vybrané prvky. Skenování probíhalo ve firmě Cinesite v Los Angeles v rozlišení 2K. Podle dostupných zdrojů šlo o první nově natočený celovečerní film, který se takto digitálně vybarvoval a odbarvoval. Efekt tak nepůsobí jako trik, ale jako důležitý vyprávěcí prostředek.
Obsazení, které dodává příběhu lidskost
Tobey Maguire hraje Davida, nesmělého a seriálem posedlého chlapce. Reese Witherspoon hraje jeho sestru Jennifer, která se do nového prostředí vnáší výrazně jinak. Joan Allen ztvárnila Betty Parkerovou, která se postupně osmělí a změní. William H. Macy hraje jejího manžela George a Jeff Daniels majitele místního baru s občerstvením. Ve filmu se objevili také J. T. Walsh jako starosta a Don Knotts jako opravář televizí. Právě herecký soubor dává tezi filmu citovou váhu.
Barva jako symbol odvahy
Barva ve filmu neslouží jako ozdoba. Postavy ji dostávají ve chvílích, kdy poprvé skutečně něco cítí nebo si něco uvědomí. Kritici ji čtou jako symbol přechodu od potlačování k osvícení. Film nedává jednoduchou odpověď, protože nepředstavuje žádný způsob života jako jediný správný. Někteří analytici upozorňují, že dokonalost města je falešná naděje. Skutečná změna proto přichází bez návodu a nese s sebou i střet s těmi, kdo chtějí zachovat staré pořádky.
Hudba a zvuk padesátých let
Soundtrack kombinuje písně z padesátých a šedesátých let a Newmanovu původní hudbu. Zaznívá „Be-Bop-A-Lula“ od Gena Vincenta, „Take Five“ od kvarteta Dava Brubecka a „At Last“ v podání Etty Jamesové. Fiona Apple nazpívala coververzi písně „Across the Universe“, jejíž klip režíroval Paul Thomas Anderson a natočil ho přímo v dekoraci baru z filmu. Za původní hudbu byl Randy Newman nominován na Oscara.
Natáčení a věnování
Natáčení probíhalo od 1. března do 2. července 1997. Z dokumentovaných událostí je nejvážnější smrt kameramana-operátora Brenta Hershmana při autonehodě po devatenáctihodinovém pracovním dni. Film je mu věnován, stejně jako Rossově matce Gail a herci J. T. Walshovi, který zemřel před premiérou. Po tragédii štáb usiloval o omezení pracovní doby, takzvané Brentovo pravidlo, tato petice však neuspěla.
Přijetí, tržby a kultovní status
Rozpočet činil 60 milionů dolarů a celosvětově film vydělal necelých 50 milionů, takže v kinech propadl. Otevřel nicméně na prvním místě návštěvnosti. Kritici byli příznivější. Na Rotten Tomatoes má 86 procent kladných recenzí a Roger Ebert mu dal čtyři hvězdy ze čtyř. Některé recenze mu naopak vytýkaly povrchnost. Postupně si získal pověst kultovního filmu, a režisér Jon M. Chu uvedl, že ho spolu s Truman Show ovlivnil při práci na filmové adaptaci Čaroděje ze země Oz Wicked.
Ocenění a hodnocení
Film získal tři nominace na Oscara, a to za výtvarnou kulisu, kostýmy a původní hudbu. Joan Allen vyhrála cenu za vedlejší roli od několika kritických sdružení, například v Bostonu a Los Angeles. Film také vyhrál Cenu Saturn za nejlepší fantasy. Pleasantville je důmyslné podobenství o strachu ze změny, které dobře funguje i jako zábava. Doporučit ho lze divákům, kteří oceňují vizuální nápady a hřejivý příběh s hlubším podtextem.
Galerie
Články k titulu
Tipy, recenze a zákulisní informace.
Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.
Podobné v kategorii
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Prodám šéfa, zn. spěchá
Po čem muži touží 2
Nahoru, dolů
Modrá laguna
Garfield ve filmu
Cable Guy
Twelve
Smrtonosná past: Opět v akci
Doporučené
Taxi 4
Studio 666
Půlnoc v Magnólii
Prodám šéfa, zn. spěchá
Po čem muži touží 2
Nahoru, dolů
Modrá laguna
Garfield ve filmu
Komentáře (0)
Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!
Přidat komentář