Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 04.11.2026

Underground

Film • 1995

Kategorie: Populární, Zábavné

Žánry: Drama, Komedie

Underground je epická tragikomedie Emira Kusturicy z roku 1995 o dvou přátelích, Markovi a Černém, kteří se v Bělehradě v roce 1941 stanou odbojáři a komunistickými aktivisty. Příběh se táhne od druhé světové války přes poválečné desetiletí až do rozpadu Jugoslávie. Část postav žije léta ukrytá v podzemním sklepě a věří, že válka stále trvá. Film natočený podle námětu Dušana Kovačeviće s hudbou Gorana Bregoviće získal Zlatou palmu v Cannes. Trvá 163 minut a dodnes budí politické debaty.

Od bombardování Bělehradu do podzemního světa

Film začíná v dubnu 1941, kdy na Bělehrad dopadají německé bomby. Dva bohémští přátelé, Marko Dren a Petar zvaný Černý, vstupují do komunistické strany a po okupaci se z nich stávají ilegální odbojáři. Marko ukrývá zbraně ve sklepě svého dědečka, zatímco Černý je spojen s herečkou Natalijou, o niž projevuje zájem německý důstojník Franz. Z přátel se stávají banditi i hrdinové zároveň a hranice mezi oběma se stírá. Právě na tomhle začátku, plném energie, alkoholu a hudby, je vidět, že Kusturica nechce vyprávět o válce suchým realistickým způsobem, ale jako o divokém, tragickém karnevalu.

Sklep, kalendář a lež, na které stojí příběh

Ve druhé části filmu se děj přesouvá do roku 1961. Marko se mezitím stal blízkým spolupracovníkem Tita a váženým člověkem režimu, zatímco Černý a další lidé zůstávají ve sklepě v domnění, že válka dál pokračuje. Marko jim lže a podle Wikipedie manipuluje s kalendářem tak, aby ti dole měli pocit, že uběhlo méně času, než ve skutečnosti uplynulo. Nad zemí se zároveň natáčí státem podporovaný film o Markových pamětech. Z této zvláštní situace vyrůstá hlavní metafora příběhu, totiž otázka, kolik lidí žilo desítky let v nepravdě, kterou si nikdo nechtěl vyvracet.

Obsazení a hlavní postavy

Marka hraje Miki Manojlović, Černého Lazar Ristovski a Natalii Mirjana Joković. Slavko Štimac se objevuje jako Markův bratr Ivan, který pečuje o zvířata v zoo, Mirjana Karanović jako Černého manželka Vera a Srđan Todorović jako Černého syn Jovan, který stráví většinu života pod zemí. Německého důstojníka Franze hraje Ernst Stötzner, který ve filmu ztvárňuje také herce, jenž ho představuje ve filmu uvnitř filmu. Obsazení je široké a zároveň drží pohromadě, protože každá postava nese kus příběhu o zradě, loajalitě nebo slepé důvěře.

Kusturica a spoluautor scénáře Dušan Kovačević

Scénář napsali společně Emir Kusturica a dramatik Dušan Kovačević, který je také autorem původního námětu. Kusturica patří k nejvýraznějším tvůrcům z oblasti bývalé Jugoslávie a Underground byl jeho druhou Zlatou palmou, po filmu Otec na služební cestě. Snímek je často označován jako epická satirická tragikomedie s prvky absurdního humoru. Kusturica sám uvedl, že jeho původní verze měla přes pět hodin a spoluproducenti vynutili zkrácení. Z delší verze vznikla také seriálová podoba vysílaná srbskou televizí pod podtitulem Byla jednou jedna země.

Hudba Gorana Bregoviće a atmosféra filmu

Hudbu složil Goran Bregović a na soundtracku se podílela také zpěvačka Cesária Évora. Dechová kapela, která v ději pronásleduje hrdiny od svatby k pohřbu a od vítězství k pádu, je pro film stejně důležitá jako herci. Atmosféra osciluje mezi grotesknem, melancholií a energií balkánské hudby. Kamera Vilka Filače s pohyblivými záběry dává scénám tanečnost, která vyvažuje temnotu příběhu. Právě tahle hudební stránka odlišuje Underground od běžných válečných dramat, protože smutek neodděluje od veselí.

Tři dějství dějin: válka, studená válka a rozpad

Wikipedie popisuje film jako tři části, válku, studenou válku a závěrečné dějství spojené s válkami v Jugoslávii. Vyprávění tak postupuje přes půl století a ukazuje, jak se ideologie, vojenská moc a osobní zájmy proplétají. Postavy se mění z přátel v protivníky a zase v lidi, kteří se navzájem potřebují. Kusturica využívá nadsázku a alegorii, takže se divák musí smířit s tím, že nic není zobrazeno doslovně. Současně film nezapomíná na osobní rovinu, na lásku, žárlivost a vinu, které vedou děj stejně silně jako dějiny.

Vznik filmu: dva roky natáčení a velký rozpočet

Natáčení začalo na podzim 1993 a s přestávkami pokračovalo až do časného jara 1995. Rozpočet činil podle dostupných údajů 12,5 milionu eur a film vznikl jako koprodukce Německa, Francie, Bulharska a Maďarska i české strany, kdy se ve výrobě podílely také studio Barrandov a další firmy. Pro scény byla využita zapůjčená vojenská technika. Premiéra proběhla 1. dubna 1995 v Jugoslávii a ve Francii film přilákal přibližně 350 000 diváků. V Americe se dlouho nenašel distributor a na plátna se dostal až v červnu 1997.

Zlatá palma a další ocenění

V roce 1995 film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Byl vybrán jako srbský kandidát na Oscara za cizojazyčný film, nominaci ale nedostal. Vyhrál cenu Lumière za nejlepší zahraniční film a cenu Bostonské společnosti filmových kritiků a byl nominován na cenu César i Independent Spirit Award. Kritici na Rotten Tomatoes mu dávají zhruba 86 procent kladných hodnocení a na Metacritic dostal 79 bodů ze sta. Deborah Young z Varietry napsala, že kdyby Fellini natočil válečný film, mohl by připomínat Underground.

Kontroverze a politická debata

Film vyvolal ostré spory. Část kritiků ho označila za srbskou propagandu a upozorňovala, že kladné postavy jsou převážně Srbové. Bernard-Henri Lévy a Alain Finkielkraut Kusturicu v devadesátých letech kritizovali a Slavoj Žižek ho později označil za jeden z nejhorších filmů, jaké viděl. Jiní autoři, například Misha Glenny, varovali před zjednodušeným pohledem pro nebo proti Srbům. Kusturica vyhrál v roce 2003 spor u bělehradského soudu proti autorce, která ho kvůli filmu obvinila z kolaborace. Debata dokazuje, že film nelze číst jednoznačně.

Pro koho se film hodí a celkové zhodnocení

Underground vyžaduje trpělivost a zájem o dějiny Balkánu, ale odmění se mimořádnou energií, obrazovou fantazií a hudbou, která zůstane v hlavě dlouho po titulcích. Hodí se pro diváky, kteří vyhledávají autorské filmy s velkým záběrem, a pro ty, které zajímá, jak umění zpracovává kolektivní trauma. Není to film jednoduchý ani jednoznačný, ale jako vizuálně bohatá a emocionálně silná freska o kolapsu jedné země si své místo mezi oceněnými evropskými filmy zaslouží.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.