Ověření že je film v programu Telly proběhlo: 01.11.2026

Až opadá listí z dubu

Film • 1991

Kategorie: Pro děti, Rodinné

Žánry: Pohádka, Rodinný

Až opadá listí z dubu je loutková animovaná pohádka režisérky Vlasty Pospíšilové z roku 1991, natočená podle stejnojmenného příběhu Jana Wericha ze souboru Fimfárum. Vypráví o sedlákovi Čuperovi, který se zaplete s vytrvalým a úředně důkladným čertem, a o tom, jak obyčejný člověk dokáže přelstít pekelnou byrokracii. Příběh provází Werichův vlastní hlas, scénář napsal Jiří Kubíček a hudbu složil Petr Hapka. Snímek se později stal součástí celovečerního filmu Fimfárum Jana Wericha.

Slib, který se nemusí splnit nikdy

Werichova pohádka stojí na jednom chytrém obratu. Sedlák Čupera prohlásí, že se napije, až opadá listí z dubu, a právě tahle zdánlivě obyčejná věta se stane osou celého příběhu. Do jeho života totiž vstoupí čert, který je mnohem spíš pedantským úředníkem než děsivou pekelnou bytostí. Pohádka tak oslavuje obyčejného člověka, který proti důkladnosti a neodbytnosti pekla postaví selský rozum a trpělivost. Humor se přitom soustředí hlavně na postavu čerta, jehož horlivost a lpění na pravidlech působí čím dál směšněji. Kdo zná dub zblízka, ví, že jeho suché listy často vydrží na větvích celou zimu až do jara, a právě v této drobné přírodní zvláštnosti se skrývá jádro vtipu.

Jan Werich jako vypravěč

Největším pokladem filmu je hlas Jana Wericha. Tvůrci použili jeho nahrávky ze šedesátých let, kdy své pohádky ze souboru Fimfárum sám načetl. Kniha Fimfárum poprvé vyšla v roce 1960 a od té doby patří k nejoblíbenějším českým pohádkovým souborům pro děti i dospělé. Werichův přednes je nezaměnitelný. Pracuje s pauzou, s lehkou ironií a s hravými odbočkami, které z jednoduchého děje dělají malé divadlo slova. Loutky na plátně tak nemusejí nic vysvětlovat, stačí, když hrají a nechají vypravěče vést diváka příběhem. Spojení archivního hlasu s novou animací dává filmu zvláštní kouzlo setkání dvou generací tvůrců.

Vlasta Pospíšilová a tradice Trnkova studia

Režisérka Vlasta Pospíšilová (1935 až 2022) patřila k poslední generaci animátorů, kteří prošli přímo rukama Jiřího Trnky. Po studiu loutkářství a scénografie na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové nastoupila do Studia Jiřího Trnky a podílela se mimo jiné na jeho Snu noci svatojánské. Samostatně debutovala v roce 1979 a během kariéry natočila kolem padesáti filmů, včetně dlouhé řady Broučků podle Jana Karafiáta a epizod Pata a Mata. Werichovy pohádky se staly jejím celoživotním tématem. Až opadá listí z dubu vznikl několik let po její úspěšné adaptaci Lakomé Barky a dobře ukazuje, jak přesně uměla převést slovní humor do pohybu loutek.

Tvůrčí tým za loutkami

Scénář napsal Jiří Kubíček a dramaturgicky film vedl Edgar Dutka, dlouholetý spolupracovník režisérky. Kameru měl na starosti Vladimír Malík a výtvarnou podobu loutek a prostředí navrhl Petr Poš, jehož rukopis se později stal typickým pro celou řadu Fimfárum. Hudbu složil Petr Hapka, autor nespočtu filmových a písňových melodií, který dokázal pohádce dodat lidovou barvu i lehce strašidelný tón. Animace se vedle samotné režisérky ujali Jan Klos, Jiří Látal a Ondřej Beránek. Film vyrobilo Studio Jiřího Trnky v rámci Krátkého filmu Praha, tedy pracoviště s dlouhou tradicí loutkového filmu.

Čert, který je spíš úředník

Werichovi čerti nejsou žádní bezduší démoni. Bývají to bytosti někde mezi skřítkem a pekelníkem, které lidi stejně často pokoušejí jako jim nechtěně pomáhají. Čert v této pohádce je důsledný, vytrvalý a posedlý dodržováním dohod. Právě ta byrokratická úzkostlivost z něj dělá komickou figuru, protože se nechá svázat vlastními pravidly. Loutkové pojetí tuto stránku ještě zdůrazňuje. Postavy mají záměrně nesouměrné, trochu groteskní proporce, a přesto jsou propracované do detailu. Díky tomu působí pekelný svět spíš jako podivná kancelář než jako místo hrůzy, což je pro Werichův laskavý humor typické.

Svět loutkové animace

Pohádka je natočená klasickou technikou loutkové animace, kdy se každý pohyb loutky skládá z jednotlivých snímků. Výsledkem je zvláštní hmatatelnost, kterou žádná jiná technika nenahradí. Dřevo, látka a drobné rekvizity mají na plátně skutečnou váhu a světlo na nich vytváří plastickou hloubku. Zhruba půlhodinová stopáž dává příběhu prostor rozvinout pointu bez spěchu a zároveň nenutí malé diváky k dlouhému soustředění. Výtvarné řešení má venkovskou, lehce zemitou atmosféru, která odpovídá prostředí selského statku. Kombinace hravých scén s několika temnějšími momenty dodává pohádce napětí, jaké mají rády starší děti.

Cesta do celovečerního Fimfára

Snímek se nakonec stal jedním z dílů celovečerního filmu Fimfárum Jana Wericha z roku 2002. Ten sestavili Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt z několika pohádek, které vznikaly postupně, a propojili je hraným rámcem, v němž postava připomínající Wericha vystupuje vždy bez ukázané tváře. Celovečerní Fimfárum získalo Českého lva za výtvarný počin a Pospíšilová za něj dostala také Cenu české filmové kritiky. Úspěch otevřel cestu pokračováním Fimfárum 2 a Fimfárum do třetice všeho dobrého. Pohádka o Čuperovi a čertovi tak patří k základním kamenům celé série, která pomohla představit Wericha dalším generacím.

Pro koho je pohádka určená

Film osloví rodiny s dětmi zhruba od školního věku, které už dokážou ocenit slovní humor a nebojí se trochu strašidelné atmosféry pekla. Zároveň potěší dospělé, kteří Werichovy pohádky znají z knihy nebo z jeho nahrávek a chtějí je slyšet v novém kabátě. Velkou hodnotu má také pro zájemce o českou loutkovou animaci, protože ukazuje rukopis jedné z jejích nejvýraznějších osobností. Krátká stopáž se hodí na společné odpolední nebo večerní promítání a příběh nabízí námět k rozhovoru o tom, proč se vyplácí přemýšlet dřív, než člověk něco slíbí.

Proč stojí za pozornost

Až opadá listí z dubu je ukázkou toho, jak dobře může fungovat spojení silné literární předlohy, nezaměnitelného hlasu a poctivého řemesla. Werichův text nabízí chytrou pointu a vtipné postavy, loutky Petra Poše jim dávají tvář a Hapkova hudba atmosféru. Pospíšilová přitom nic nepřehání a nechává příběh plynout v rytmu vypravěče. Výsledkem je pohádka, která nestárne, protože její humor stojí na lidské povaze a ne na dobových narážkách. Patří k nejpůvabnějším českým loutkovým filmům své doby a zaslouží si místo vedle Lakomé Barky jako jedna z nejpovedenějších adaptací Werichova díla.

Galerie

Články k titulu

Tipy, recenze a zákulisní informace.

Zatím nemáme žádné články k tomuto titulu.

Podobné v kategorii

Doporučené

Hodnocení a komentáře

Komentáře (0)

Zatím zde nejsou žádné komentáře. Buďte první!

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s jeho zveřejněním včetně zadané přezdívky a obsahu. Pokud do textu uvedete osobní údaje, činíte tak dobrovolně a souhlasíte i s jejich zobrazením. Komentáře mohou být před zveřejněním zkontrolovány a v případě nevhodného obsahu upraveny nebo zamítnuty. V případě dotazu nebo žádosti o smazání komentáře nás můžete kontaktovat.